Novinky | Knihovna | Vyhledávání | Bibliografie | Autoři  Odkazy | FAQ | Diskuse | Uživatelé | Fonty | Registrace | Ankety
Jméno:  Heslo:  

De occultis et manifestis // O věcech skrytých a zjevných

Začíná [spis] O věcech skrytých a zjevných, [aneb] Kniha inteligencí od Antonia da Montolmo, doktora medicíny a umění1

[Předmluva]

1. To, o čem dolní stvoření hloubají, je mezi [věcmi] poznatelnými to nejnepatrnější, neboť to, co známe, je nejnepatrnější částí nám [doposud] neznámého.2 Co [však] opravdu známe? Co poznáváme z [pravé] povahy [věcí] na tomto světě, když ta nejspolehlivější pravda o věcech je pro nás nedosažitelná? A zdá-li se, že někdo v tomto věku mnohé ví, prochází [jím i on jen] jako slepec, za pomoci hole, [a nadto] zajisté vede do zápřahu [za sebou] další slepce.3 Z toho [plyne], že [byť] lékař předepisuje recepty, právník předkládá [právní] názory, řečník přesvědčuje, zapisovatel zapisuje [své] zkratky, obchodník se zapřísahává svou důvěryhodností, každý z nich žije životem tohoto světa a nakonec skončí uboze: neví, odkud přichází, kým je a kam jde. Ale i kdyby se zdálo, že žijeme na jakési cestě otroctví, snažíme se být podobni Prvnímu hybateli, protože [nás to] učí rozjímat o něčem z poznatelných [věcí]. Neboť hloubavý člověk patrně Boha miluje nejvíce, jak je známo z 10. [knihy] Etiky4 od Aristotela, otce filosofie, jenž [nás] učí hloubat o vznešených tématech mezi poznatelnými [věcmi], jelikož – jak tvrdí – lépe je vědět málo o věcech vznešených než mnoho o těch bezcenných.

2. Samotné inteligence vskutku existují jako vznešené substance, stvořené v poznání a vznešenosti. Proto je po zásluze vhodné o nich velmi často rozjímat (v souladu s harmonickou mírou a během přírody), neboť přestože pro lidskou přirozenost není možné, aby poznávala dosti jasně, nýbrž přinejmenším zmateně, každopádně máme rozjímat, abychom [posléze] – dokonalejší a s větším věděním – nabyli jiného života.

3. Proto jsem se rozhodl předat všeobecná pravidla, jak potvrzuje teoretická část. Ve druhé části má být pojednáno o skrytých působeních (operationes) inteligencí, například [prostřednictvím] obrazů, brevií5 a podobných [věcí]. Ve třetí části pak bude pojednáno o zjevných působeních, když se projevují panenskému stavu atd. Ve čtvrté a poslední části bude zase pojednáno o těch [působeních], jež se týkají oněch [lidí], kteří se nacházejí mimo panenský stav. Po předložení teoretické části podám úvod do částí následujících.6 A protože tato kniha bude o skrytých a zjevných [věcech], měla by nést tento název.

První kapitola: O místech [a] konstelacích, pod nimiž tyto inteligence bytují

1. Jelikož místo je dříve než přirozenost, jež je [v něm] umístěna, bude po zásluze potřebné pojednat nejprve o jejich7 místech pod nebesy. A protože nebe je podle astrologů rozděleno na čtyři základní části, takže zde jsou čtyři hlavní znamení – což je Skopec s triplicitou ohnivou, znamení jarní rovnodennosti na východě; Váhy se dvěma partnerskými znameními téže povahy na západě; Kozoroh se zemními znameními na jihu, a Rak se [znameními] vodními na severu –, proto tato čtyři nebeská umístění poukazují na čtyři části světa.

2. Pod těmito čtyřmi základními částmi nebe jsou čtyři základní řády inteligencí. A na základě toho, že tato znamení a tyto části přivádějí různé vlivy do dolních [oblastí], tak se tyto řády snaží spravovat různá působení v těchto dolních [oblastech]. Jiné je totiž působení oné [inteligence], která se nazývá Oriens, bytuje ve východní části a působí s podporou vlivů, jakoby položených vůči ní výše a protikladných. Ačkoli každý z těchto řádů inteligencí se snaží utvářet sklony stvořených [bytostí] nerozlišeně, přesto má [každá sobě] vlastní působení a speciální vědomosti, pročež jedné z nich je připisováno pověření ohledně [věcí] rozkoše, druhé ohledně obžerství atd.

3. Z toho bezprostředně odvozuji důvod, proč [vykonávat] exorcismus8 na místech křížení tří a zejména čtyř cest, a to kvůli opuštěnosti [takového] místa a [jeho] srovnatelnosti s místy oněch [inteligencí] pod nebesy; existují na způsob křižovatky, jak je zřejmé z [knihy] Základy astrologie9 ohledně zmíněných znamení ve zvířetníku.

4. Zde může někdo projevit nejistotu ve čtyřech [otázkách]. Za prvé: Pokud by tyto inteligence mohly konat nerozlišeně, proč – jak kdosi řekl – bytují pod čtyřmi hlavními znameními a konstelacemi? Za druhé: Pokud [k nim] dva, tři nebo třeba více z nás stojí stejně blízko, přibližně stejně dobře disponováni smyslovými orgány a pozorností svých duší, a taktéž prostředí je dobře uzpůsobeno, jak to, že jeden z nás vnímá jejich povahy a vidí mnohé důkazy jejich [přítomnosti], jiný však neslyší ani nevidí nic? Zdá se, že to odporuje Filosofu ve 2. knize [jeho spisu] O duši,10 protože uzpůsobení prostředí a dobrá dispozice [smyslového] orgánu v náležité vzdálenosti spolu s pozorností duše vůči předmětu v náležité velikosti zapříčiňuje [zákonitě] smyslový vjem. Za třetí: Proč se [taková bytost] zjevuje spíše panenským osobám a [lidem], kteří nebyli v nejbližší době znečištěni [záležitostmi pohlaví], než těm, kteří jsou porušení a nečistí? Za čtvrté: Proč se [tyto inteligence] projevují spíše ve vodě a v tělech hustých, čistých a průhledných, než v těch, co tak husté nejsou?

5. K první [otázce] odpovídám, že v působeních těchto inteligencí se vyžaduje dispozice z nebes. Důvodem je, že ona vědoucí, nejmoudřejší a nejhlavnější inteligence skrze svou znalost a snahu [prostřednictvím] svatých nebeských vlivů naklání naše oduševnělá těla někdy k dobru, někdy ke zlu. A tedy aby mohla snadněji ovlivňovat11 lidský rod, ustanovila jistá svá knížata, jež disponují vlastností pro [daný] úřad [vhodnou], odpovídající vlastnosti a vlivu některé části nebe. Po svedení této kvality ze [zmíněné] části nebes mezi stvořené [bytosti] tato [knížata] vytvářejí ve stvořených bytostech [určitý] sklon, a tak mohou svým odpovídajícím působením snadněji ovlivňovat stvořené [bytosti] – jako Fornifer, jenž má pod znameními a hvězdami Venuše pověření [ve věcech] rozkoše. Když jsou tedy v nás přijímány vlivy venušské, utvářejí v nás [sobě vlastní] sklony, a proto ta [knížata] mohou za takovéhoto vlivu snadněji vykonávat své působení. A tak bys mohl usuzovat o dalších vlivech, které řídí jiné sklony a pod nimiž [knížata] nejlépe působí svými vlastnostmi.

6. A pamatuj si, že jako si tyto základní [nebeské] body odporují a vykazují v nás protikladné vlivy, tak pod nimi samotnými setrvávají [inteligence], které mají protikladná a odporující si pověření. Z toho se dovozuje, že když příslušný exorcista provádí exorcismy směrem do příslušných hlavních částí světa – tak jako jsou hlavní čtyři znamení –, pak se tyto inteligence zjeví s hřmotem a zběsilostí; a v tomto může být stanovena rozličná příčina. Za prvé, že mají-li protikladná pověření, odporující si působení a rozdílné vlivy, a [tyto] by měly [na jednom místě a v jednom čase] existovat společně, [vzájemně se] potírají. Druhá příčina je co možno nejbližší [křesťanské] víře: Domnívám se, že jim není po chuti, jsou-li poutány Boží silou a také námi: zde cítí, že kdyby bytovaly v božských úrovních, byly by božskými [bytostmi], ale nyní se jim zdá, že jsou spoutávány jakoby svými služebníky. Proto chce-li exorcista uniknout útoku a hrozbě, ať nevolá ty významnější z [inteligencí disponujících] rozdílnými vlivy a nenechává je přijít zároveň s některými jim [silou či významem] rovnými [inteligencemi] z odlišných částí [světa]. A jakkoli každá inteligence jednoho řádu odporuje každé inteligenci opačného řádu, přesto [ty méně významné] nemají sílu ani neumějí navodit takový útok, jako ty významnější z nich.

7. Rovněž si pamatuj, že ohnivá znamení, která panují na východě, jsou vznešenější a mají vznešený vliv, takže jejich inteligence mají vyšší úroveň než inteligence ostatních znamení, a zjevují se mírněji a rychleji, nikoli s takovou zběsilostí a v pěknější podobě. A rychleji jsou poutány exorcistou, jenž je oděn šatem ohnivým, a též [tehdy], když je některé z jejich znamení, týkající se pověření, jehož si žádáš, na výstupu (ascendens) a vládnou žádoucí planety, jak by si tyto a další [věci] měly odpovídat. Které [nebeské] body, které hodiny a časy [by měly připadat v úvahu]? O hodinách nyní pomlčím, aby duše nehodných [lidí] neupadly do nebezpečí, což jsem vysvětlil jinde, takže [to] není [předmětem] nynější úvahy, abych zde nečinil velkou odbočku [od tématu].

8. Z řečeného lze také dovodit příčinu, proč jsou vykuřovadla pro tyto inteligence různá: jedna páchnoucí, jiná vonná. Důvodem je, že [například] Kozoroh je znamením melancholickým, domem Saturnovým, vládne v části jižní, jak bylo řečeno, a Saturn s tímto znamením rozlévá paprsek páchnoucí, pročež je saturnské vykuřovadlo páchnoucí, a [tyto inteligence] se radují v páchnoucích domech a následkem toho bytují v jižních částech. Takovéto inteligence si vyžadují saturnská vykuřovadla jako je síra a ločidlo. To říkám s ohledem na vlivy Kozoroha, za nichž jeho knížata působí. A proto když jsou nečistí duchové jižní poutáni do ampulí, krystalů nebo na jiná místa, musejí být uchováváni na místech páchnoucích, jako ve hnoji atd. Tak tomu však není u jiných inteligencí, neboť východní inteligence se kvůli vznešenosti [svých] znamení těší z čistoty a [tito duchové] jsou uchováváni na místech skvělých a v červeném hedvábí atd. Z toho se bezprostředně dovozuje, že když exorcisté [operují] pod některým [nebeským] bodem a ascendentem, které odpovídají onomu řádu andělů, tak věnují pozornost příslušnému ascendentu a [nebeské] dispozici; a pokud většina [vlivů] převládne nad jiným řádem, i [exorcisté] se [tomu] přizpůsobují a odpovídají tak [zase] jinému řádu; a podobně [tomu je] ohledně dalších [věcí]. A také nezačínají volat [zmíněné duchy] pod stejným [nebeským] bodem, z jakékoli části [světa]. O tomto způsobu ať je pomlčeno, jak jsem řekl výše.

9. Také pamatuj, že když jsou tyto inteligence hnány k dobrému dílu, vyžadují vonná vykuřovadla; pokud ke zlému, páchnoucí. To stanovil Messalach v závěru Hermovy knihy O patnácti hvězdách.12 Tvrdí se, že důvodem těchto vykuřování je buď uctění, nebo pohanění. Tak každá inteligence z důvodu uctění vyžaduje kuřidla vonná (z důvodu nebeského vlivu je tomu jinak), a podobně to lze říci o různých oděvech. Ale proč mají potěšení z vykuřovadla, když nemají smyslové orgány? Podle [křesťanské] víry může být příčinou to, že kdykoli tyto inteligence mohou lidský rod svést, aby jim obětoval, těší se a přicházejí ochotněji, neboť tento hřích se Stvořiteli svrchovaně nelíbí.13 Je totiž řečeno: Neuctívej jiného boha, ani mu neobětuj!14 Ale může to být příčina astrologická, [totiž] že – jak řekl onen Apollonarius či Apollonius15 – tyto inteligence nekonají, než prostřednictvím přírodní dispozice a nebeského vlivu. Proto vyžadují uctění, místa a časy, úměrné svým vlivům pod nebesy; i vykuřovadla se liší podle různých vlivů. Ale nezdá se, že páchnoucí vykuřovadlo je nepatřičné, pakliže řečená astrologická příčina i [příčina] podle víry pomine? Odpovídám, že se jim nelíbí, uděluje-li se jim namísto uctění, po němž touží. Z toho [plyne], že je-li vykonáno špatné okouření, pak je [zmíněná] nelibost silněji a ochotněji pohne ke konání zlého, neboť zprvu jsou spoutány, aby později byly exorcistovi uloženy o to těžší tresty. Jakmile je pro konání zlého [použito] vykuřovadlo, které se [inteligenci] znelíbí, přeje si potěšit toho, kdo ji spoutal, aby byl [později] závažněji potrestán. Proto se ve zlém díle provádějí páchnoucí vykuřování, a v dobrém zase vonná.

10. Ke druhé otázce – pokud se řekne, že jeden [člověk] je stejně dobře disponován ve všech [směrech] jako druhý, ale jeden zjevení vnímat bude a druhý nikoli, příčinou je, že – jak říká Filosof ve 2. knize [pojednání] O duši – smysly vnímatelné věci (sensibilia) jsou vnímány jen skrze zpodobení (similitudo), které se u něj nazývá „formou“ (species) [vnímaných] předmětů.16 A čím je věc bližší, tím větší úhel smyslového vnímání poskytuje, a zpodobení předmětu znázorňuje předmět [jako] větší. Protože tyto inteligence jsou znalé více [než my], vědí, že formy předmětů nám unikají, jelikož někdy znázorňují předmět jako větší, někdy jako menší. A proto pokud [jde] o viditelný předmět, bude [inteligence] znázorňovat formu a zpodobení toho předmětu, jako kdyby předmět byl tak [a tak] zbarvený a v takové [a takové] vzdálenosti. Tak inteligence tím, že znázorňuje zpodobení předmětu, utváří umělou formu (acies) a skrze ni tak oku mého druha [ukazuje něco], co výhradně náleží [jen] jemu, co [však vnímání] mého [oka] výhradně nenáleží, ač [samotná výše] zmíněná forma (species) – co do zpodobení a obvyklého vnímání těchto předmětů – neznázorňuje předmět v [právě] takové vzdálenosti a pod takovou barvou. A tak bys ohledně slyšení řekl, že někdy jeden vnímá hlas, druhý však jen stěží, protože vzduch se v tobě přirozeně pohybuje určitou měrou, ve mně však nikoli, a takto se chápe i uvedená [záležitost].

11. Ke třetí [otázce] je třeba říci, že panenské osoby nesou podobnost a shodnost s těmito [inteligencemi], i když je jim [tj. inteligencím] panenský stav připisován nepatřičně, protože [v jejich případě] se nezohledňuje jejich [morální] porušenost. Tudíž andělé mají být nazýváni čistými, nikoli panenskými; ale jelikož panenskost je jistou čistotou, pak kvůli čistotě, kterou mají [andělé s panenskými osobami] společnou, se rychleji zjevují panenským osobám nežli ostatním [lidem]. A také to zvládnou lépe děti nežli dospělí. Ale proč se zjevují spíše těm, kdo nejsou momentálně poskvrnění [pohlavním stykem], než těm, kdo momentálně poskvrnění jsou? To, zda [jsou] neposkvrnění [nebo] momentálně neposkvrnění, je příčinou [pouze] druhotnou. [Inteligencím] se nelíbí cíl z rozkoše plynoucí, [tj.] že [při tom] dochází k rození těl a podle [křesťanské] víry [i] k tvoření duší, jimž se – pokud by dobře žily – přiznává stupeň důstojnosti, jaký mají tyto [inteligence]. Proto si v sobě nesou nejzazší závist vůči nám. Ale hlavní [důvod], proč jsou samy čisté, [je ten,] že se jim svrchovaně nelíbí onen smrdutý akt, který odporuje panenskosti a čistotě, pročež většinou ti, co praktikují v magických [záležitostech], odmítají tento smrdutý akt a radí, aby nebyl podnikán. Pokud jde o ostatní činnosti, pak tomu tak není, neboť jsou-li [těchto aktů] prosty, nejsou [pro ně] natolik opovrženíhodné, jelikož čistota je nejvíce [zdůrazňovanou vlastností] andělů. Ale proč se [anděl] nezjevuje nemanželským [dětem] stejně dobře jako legitimním? [To] lze říci v souladu s tím, co je řečeno o prvotním hříchu: že [nemanželské děti] se prvotně rodí s takovým [velkým] hříchem – to říkám vzhledem k tomu, že takové [dítě] je počato v hanebném aktu rozkoše –, že [tato] hanebnost poškozuje panenský stav syna a jeho čistotu. Proto není-li takový člověk čistý, ani dobře panenský, jak bych řekl, tyto inteligence se mu nezjeví. Nicméně ve zkušenosti se setkáváme [s tím], že u některých [lidí] platí opak.

12. Ke čtvrté [otázce] ohledně jejich zjevování v krystalech a vodách: Příčinou je, že ve vodě se jejich projevení mohou odehrávat snadnějším způsobem kvůli dokonalejšímu odrazu, který se v takovýchto tělech děje spíše nežli ve vzduchu, a podobně [se zjevují] panenským osobám v tělech jasných, dobře vyleštěných, jako je ocel, meč a dobře vyleštěné zrcadlo; neboť barvy se nám [v nich] mohou zjevovat snadněji a jiným způsobem, než v tělech spíše řídkých.17 Své zjevování by sice mohly dobře provádět ve vzduchu, ale ve vodách [to činí] snadněji a s menším úsilím, neboť i při takových zjevováních, která zvládají přirozeně, se může stát, že budou ochotněji poutány v křišťálu, neboť, jak říká Hermés v knížce O patnácti hvězdách a patnácti kamenech,18 křišťál má vlastnost, týkající se vzdušných duchů. Je sice zřejmé, že ony otázky zde končí a dotkli jsme se jich náhodně, jakoby mimochodem, ale protože se nad tím [tj. jejich předmětem] mnozí podivují, nastínil jsem je do jisté míry [obšírněji]. Tudíž se musím omluvit za prodloužení [výkladů] v této kapitole.

Druhá kapitola: O tom, co musí být zohledněno v případě zmíněných čtyř základních řádů

1. Slunce je jakousi svítilnou hvězd, takže je důležitější a je mu připisován čas. Slunce by proto mágové měli zohledňovat nejvíce, a to zejména je-li ve dne v okolí inteligencí východu a před polednem, vychází-li Skopec nebo Lev. A pokud se chceš tázat ohledně královských záležitostí, předepisují [magikové] Lva v ascendentu. Ale v případě [záležitostí] pánů upřednostňují Skopce, v případě [záležitostí] šlechticů pak Střelce, když je Jupiter v dobrém postavení, ve dni a své hodině. V případě [záležitostí] tyranů berou Skopce v hodině a dni Martově, kdy jsou Mars i Slunce v dobrém postavení, a domnívají se, že je lepší, když je Slunce v ohnivém znamení. Pamatuj také na to, že rovněž Lunu upřednostňují jak ve dne, tak v noci; ve dne je upřednostňována v případě inteligencí východu a jihu, a musí být v přibývajícím světle a příznivá, v recepci v některém z ohnivých znamení a v aplikaci vzhledem k příznivému aspektu samotného Slunce.19 A umisťují Lunu nad zemi a do západních oblastí, zkoumají-li [inteligence] západní. Chtějí-li ovšem [zkoumat] ty severní, umisťují ji [pod zemi], nalézají den a hodinu Luny a umisťují [ji] v horoskopu.20 A za nejlepší považují první hodinu noci.

2. Ohledně horoskopu si také zapamatuj, že [toto slovo] se v různých vědách vnímá různými způsoby. V astrologii se říká: „Je-li Skopec v horoskopu“, a znamená to: „Je-li Skopec v ascendentu“. Za druhé v chiromantii se [tento název] užívá pro jistý znak na ruce, který se nazývá „horoskop“. V magickém umění se zase používá pro první oblast Raka, a říká se: „Ať se to stane, když je to v horoskopu,“ to jest v první tváři Raka; přičemž Luna je noční paní Raka a Rak patří mezi základní nebeská znamení. Také si zapamatuj, že magikové mají ve zvyku říkat: „Je-li Luna v srdci severu“, ‚srdcem severu‘ totiž nazývají znamení Raka, zejména v jeho první tváři; a rovněž to, že za nejlepší hodinu mezi žádoucími podmínkami považují první hodinu noci, neboť ona doba je dostatečně klidná. O této době pojednává autor21 zvlášť v kapitole o „chronickém“ východu a západu, [kde] praví: „‚Chronický‘, to jest časový východ; východ se nazývá časovým, neboť je to čas matematiků22. Tento text je zkomolený, neboť by bylo třeba říci „magiků“, jelikož onen čas je první hodinou noci a v tomtéž čase operují magikové. A pokud se [inteligence] rychleji nezjevují, důvodem by snad mohlo být, že [magikové] neučinili žádoucí odčinění hříchu ani žádoucí svěření do ochrany Boží. Věřící křesťané o tomto čase vzdávají chvály Stvořiteli a prosí Boha, aby těm nečistým inteligencím rychle založil uzdu, jakmile slunce zapadne a vzduch se začne šeřit. A věřící se má modlit za druhé, aby [ho] Bůh sám23 svým milosrdenstvím a věrností [uchránil] před úklady těchto inteligencí atd. To je konec kapitoly.

Třetí kapitola: O tom, co vyhovuje a nevyhovuje inteligencím a o různých vlivech čtyř znamení

1. Tak jak jsou čtyři aspekty nebeských [těles] – pozoruje se trinus, sextil, kvadratura a opozice (jež jsem uvedl ve známost v úvodu) –, podobně pod znameními, které mají vůči sobě ty-které aspekty, bytují v první řadě andělské řády. Tedy pod kterýmkoli znamením je jeden řád andělů, který se jmenuje Altitudo („Výsost“).24 A podobně jako je dvanáct znamení, tak je dvanáct Altitudines, avšak ty z oněch čtyř základních znamení jsou vyššího stupně. A Altitudines, které jsou pod znameními, jež se k sobě vztahují pod aspektem kvadratury, jsou protikladné skrytým způsobem; ty však, které jsou pod znameními, jež jsou v opozici, jsou protikladné zjevně. Ale o těch, které se vůči sobě mají v příznivém aspektu, řekneš opak. O těchto Altitudines se dozvídáme ze Šalomounova [spisu] zvaného De angelica fictione (O utváření andělů).25

2. Zapamatuj si také, že tím, že Slunce přichází do nějakého [znamení], tak i kterákoli Altitudo andělů, která je pod ním, je oživována ke svým působením a svým andělským úřadům. Tehdy ten, kdo se chystá operovat, dbá na příchod Slunce do znamení oné Altitudo, pokud by chtěl úřad zmíněné Altitudo získat [na svou stranu]; a Lunu ať umístí do znamení, které tvoří se Sluncem aspekt trinu nebo sextilu, k tomu, aby inteligence, které bytují pod znamením, v němž je Luna, poskytovaly podporu a přízeň inteligencím a knížatům Altitudo toho znamení, v němž je [Slunce].

3. Zapamatuj si, že jsou tři Altitudines inteligencí, které mají stejný vliv, a to jsou tři východní, tři západní, tři jižní a tři další, severní, podobně jako u triplicity znamení. Altitudines východní mají moc, když je Slunce v některém jejich znamení, od východu Slunce až k poledni, zejména v den, hodinu a v ročním období, které je dobou Slunce, neboť ona východní doba odpovídá východním znamením. Jižní a další Altitudines mají ovšem moc v době odpovídající jejich znamením.

4. Zapamatuj si také, že tyto Altitudines, tzn. západní a východní, mají moc, když Luna přibývá; že je to pro východní inteligence dostatečný čas – z čehož [jejich] usmiřovatelé vyvozují, že je zapotřebí pouze přibývání Luny, protože stačí pro ty nízké východní duchy, z nichž někteří mají nízké úřady a jsou spíše nevědomí, protože neznají a nedovedou než jakési iluze a jakési podvody. Jak říká Ptolemaios v 1. traktátu, 8. kapitole [spisu] Quadripartitum (Čtyřkniží), příčinou je [toto]: Luna totiž od prvního srpku až k úplňku ohřívá a od prvního srpku až do první čtvrti zvlhčuje, od úplňku do [poslední] čtvrti vysušuje a od úplňku až do novoluní ochlazuje.26 Protože Luna je planetární tělo nám nejbližší a její působení jsou nám nejzjevnější, když roste, vyhovuje to východním duchům, ovšem když ubývá, [její] vliv vyhovuje inteligencím chladným.

5. Zapamatuj si také, co se obvykle říká: „Když je Luna v sudém čísle se Sluncem“ – [doba], kdy je Luna „v sudém čísle se Sluncem“, se takto nazývá [tehdy], když počet dnů od novoluní je sudý. Avšak sudost a lichost se podle tohoto nebeského vlivu nemění ani nekolísá. Já však [dobu], kdy je „Luna v sudém čísle“, takto nazývám tehdy, když tvoří se Sluncem aspekt trinu nebo sextilu, což jsou aspekty, jejichž povaha se nebude lišit.27

6. Zapamatuj si také, že není [nic] zvláštního [na tom], že tyto inteligence neustále setrvávají pod takovýmito vlivy; naopak, přitékají a pak se znovu vracejí na nízké místo, které je [v] oblasti východní, v obývané zemi, jež neobdržela vlastní jméno, ale pomlčím o tom, jak toto [jméno kdysi] měla. Z toho se rovněž vyvozuje, že když poté, co ti andělé [začnou] působit pod těmito vlivy, přijde nějaký zrozenec na světlo [světa], kníže Altitudo daného vycházejícího znamení přidělí tomuto zrozenci jednoho ze svých podřízených, který má větší či menší schopnost působit podle nižšího či vyššího [společenského] postavení zrozence, jak i naše víra tvrdí a říká, že každý zrozenec má svého odpůrčího anděla.

Čtvrtá kapitola: O důvodech [vytváření] obrazů,28 brevií a podobných [věcí]

1. Starodávní mudrcové používali různé obrazy – některé k ovládnutí druhých, některé k [záležitostem] lásky atd. K ovládnutí druhých se zhotovuje obraz v souladu [s dobou], kdy je planeta, jež vládne jejich zrození nebo [našemu] doptávání – je-li tato planeta [zmíněné osobě či věci] příznivá – povýšena nad jinou planetou, která je zmíněné [osobě či věci] nepříznivá; pak tato povýšená planeta vlévá svou záři do sobě podřízené, přemáhajíc a podmaňujíc si záři druhé planety, nad niž je povýšena. Přesto o působení těchto obrazů a (pečetních) prstenů (anulus) vyvstává v intelektu nejen prostých, nýbrž také učených lidí, dost [značná] pochybnost. Říkají totiž, že se jim zdá, že [skutečnost], podle níž bude existovat nějaký prsten nebo nějaký obraz, který nakloní [nadřízeného] pána k níže nebo stejně [postavenému] člověku tak, že tento pán bude vůči němu nakloněn, aniž by se vzájemně stýkali nebo viděli, nevzchází z žádné příčiny. [Nicméně] někdy, když se samotný obraz [dostane] do žádoucí blízkosti [dotyčného], následuje účinek. A vyvstávají zde pochybnosti a omyly, tak ať mi posluchač promine, pokud bych trochu přesáhl [rozsah těchto výkladů].

2. Pamatuj, že obraz nebo prsten, breve nebo cokoli jiného k tomuto dílu [náležejícího], je trojího [druhu], neboť některé je astrologické, některé magické a některé astrologické i magické.29 Astrologické dílo je to, které se dělá v astrologii, kde je látka pod určitými konstelacemi dobře uzpůsobena k účinku, který požaduješ. Například: Je-li udělán obraz, který je určen k dosažení vyššího postavení od určitého hodnostáře30 tak, že se pán ascendentu [v čase] narození hodnostáře nebo signifikátor položené otázky umístí do tělesného spojení31 nebo do aspektu trinu či sextilu s pánem narození služebníka nebo signifikátorem jeho celkové konstituce32, a hodnostářův signifikátor je s těmito spojen v dokonalé konjunkci. Nebudu zde uvádět význam signifikátora [dotyčného] služebníka na dobrém místě obrazce33 a další žádoucí podmínky,34 ale uvedu příklad: Pod takovým a takovým vlivem, v hodině a v čase, které signifikují záležitosti služebníka, anebo alespoň v jeho hodině, a jsou-li odstraněny jiné překážky, se zhotoví obraz z čistého, panenského vosku nebo ryzího stříbra, anebo stříbrný prsten. Je-li pak takto situovaný vliv zmíněných hvězd přijat takovouto ulitou látkou, naklání to, co je mu podřízeno, k lásce a dobré vůli.

3. Ale pokud se někdo otáže, jak ta nebeská kvalita zanechaná v oné látce naklání,35 za druhé, proč má ten vosk být čistý a panenský, za třetí, proč ten obraz naklání více [právě toho] hodnostáře než jiného člověka – [pak] k první [otázce] řeknu, že cokoli stvořené v čase svého zrození přijímá ve svých nejjemnějších údech kvalitu nebeské síly, jež je [mu] odkázána na základě vládnoucí moci Martovy a pochází ponejvíce od planety, která tehdy převládá, a ta [kvalita] zcela prosákne do jeho údů a zůstává v něm až do smrti. Nebeský vliv je totiž velmi mocný a zmíněné [stvoření], které se takto nově objevilo, jej přijímá z přírody jako věc, která musí být přijata. Proto je-li ta kvalita vyvážená a dobrá, naklání k dobrému, je-li zlá, naklání ke zlému.

4. Příklad s cestujícím: Když si cestující opatří novou dřevěnou láhev, nejprve do ní vloží vonné věci, aby se vonná kvalita vtiskla do dřeva, a protože láhev je nová a prosta jiné silné vůně, tuto počátečnou vůni láhev intenzivněji přijímá. Proto filosof nebude pochybovat o tom, že takováto nebeská dispozice, která byla utvrzena v údech zrozence, ho neustále příslušným způsobem disponuje, aby měl činící [vliv] (jejž jsi podnítil) v již zmíněném [předmětu] větší subtilitu a vyváženost, neboť [nebeskou dispozicí zrozence] je usnadňována receptivita [ohledně] dispozice ve zmíněném [předmětu].36 Tudíž bude-li planeta nepříznivá, vloží do toho subjektu nevyvážený paprsek. A tak, protože v takovémto obraze zůstal vliv planety – neboť byla převládající při jeho zrození –, je příznivě a vyváženě spojen s vlivem planety, která převládala při narození služebníka, a jím modifikován; toto říkám ohledně takovéhoto obrazu nebo prstenu. Proto pokud si ten služebník s sebou nese takový obraz v přítomnosti hodnostáře, mluví s ním, nebo [obraz] položí na místo, kde se hodnostář [zdržuje], zejména pokud se ho hodnostář dotýká nebo ho vidí, ta nebeská kvalita, jež je ve vosku, se zmnožuje a je pojímána do celkové konstituce hodnostáře, takže celková konstituce hodnostáře je takovouto kvalitou pozměněna a modifikována. Tento hodnostář je tedy nakloněn milovat toho [člověka], neboť jeho celková konstituce, pokud jde o tuto silovou kvalitu, se prolne a nasaje nebeským vlivem služebníkovým.

5. Zapamatuj si také, že pokud někdo zhotovuje obraz s velmi silnou vůlí, jeho celková konstituce, jeho krev i duch se pohne a šíří se navenek přes kožní póry a další místa [na těle], a zmíněným způsobem promíchaná látka [onoho obrazu] ji přijímá; je [pak] více vázána na toho služebníka než na [kohokoli] jiného kvůli individuálnímu prostředí (medium) jeho celkové konstituce, které je takové [právě] v tom muži a nikoli v jiném. A tak je vyřešena třetí otázka.

6. Z toho bezprostředně vyvozuji, že pokud astrolog chce na něčí žádost zhotovit prsten nebo obraz, je lepší, když ten, na čí žádost [obraz] zhotoví, lije prsten nebo obraz se silnou důvěrou v ně, aby látka přijala partikulární důvěru jeho celkové konstituce. A můžeš vyřešit i to, proč se nad obrazem říká: „Já ten a ten, syn toho a toho, zhotovuji obraz pro tu a tu osobu“ atd., neboť díky silnému výrazu hlasu je člověk intenzivněji pohnut, jeho celková konstituce se mocněji pozmění, jeho silná kvalita se rozšíří navenek, a v důsledku toho se tato kvalita intenzivněji pojímá do dané látky. A pokud ten, kdo zhotovuje obraz, dokáže mocněji zaříkávat, když mlčí, působení obrazu vzejde stejně dobře, jako kdyby při tom mluvil. Jinak je tomu v případě magických obrazů. Z toho, co bylo řečeno, bezprostředně vyvodíš, že astrologické obrazy působí skrze rozšíření kvality, která je v nich, a [činí] tak prostřednictvím přiblížení hmatu, zraku nebo kterémukoli jinému smyslu.

7. Zapamatuj si rovněž, že ona rozličná uzpůsobení (modi) celkových konstitucí jsou mezi stvořenými [jedinci] známa, přičemž někteří jsou dosti silní a někteří slabí. Proto ti, co jsou uzpůsobením proporcí celkových konstitucí silní, přijímají ve zmíněné látce silnou celkovou konstituci duchů, takže její síla se projeví velkou měrou, jak je patrné díky některým, co provádějí zaříkávání proti kvartáně:37 tito ji rychle vyléčí určitými slovy, zatímco jinak by mohla být léčena [jen] marnými [tj. neúčinnými] postupy.

8. Toto bude jasné z pokusu: Je-li takový zaříkávač pohnut díky mocné důvěře, jeho celková konstituce, duch a jeho podoba, reprezentované v celkové konstituci nemocného, představuje kvalitu silově protikladnou oné vnější melancholii tohoto [nemocného]. A jak se [v některých jedincích] nacházejí podobné silné kvality, tak se v některých nacházejí stvořené kvality nepřátelské a protikladné uzpůsobením a proporcím celkové konstituce některého člověka. A proto pokud jedno z takových stvoření nenávidí druhé a když ho spatří, je pohnuto k nepřátelství, již jenom pohledem nebo dotekem může [toho druhého] nakazit nebo [mu] způsobit nemoc, neboť vkládá do jeho celkové konstituce silovou kvalitu, která je jí protikladná, a vyvádí ji z rovnováhy. A proto nebudu popírat, že kvůli silnému nepřátelství ho může učinit nemocným.

9. Z toho vyvozuji, že obyčejní lidé neříkají špatně: „Jelikož jsem dnes ráno potkal nešťastného muže nebo nepřítele, dnešek pro mne nebude dobrý,“ neboť ona kvalita byla [tím člověkem] nově spatřena zrána, a [tehdy] je člověk většinou prost ostatních lidských kvalit, třeba [i kvalit] šťastných lidí a svých přátel; tudíž je dobré potkat zrána při východu z domu šťastné lidi a šťastné přátele. Ať se tedy nikdo nediví, dosáhne-li v [podniknutém] experimentu [jistého] efektu jeden a nikoli druhý [člověk]. Proto má být magik narozen pod takovou konstelací, aby jeho celková konstituce obsahovala tato uzpůsobení. Z toho plyne, že se nemá nikdo divit, když experimentátorem nemůže být kdokoli, a proto se možná ani nelze divit – [podobně jako] v případě Vergilia a jeho poznání v magickém umění –, bude-li někdo považován bezpochyby za významnějšího či hbitějšího ve zmíněné schopnosti.

10. K druhé otázce je třeba říci, že vosk musí být panenský, nový a čistý, a totéž [platí] o [jiné] podobné látce, do níž mají být přijaty tyto vlivy. [Tato látka] nesmí být nasáklá vnějšími kvalitami, které by mohly zabránit přijetí nebeské kvality, a tak vosk musí být panenský, nový a čistý. A protože tento důvod je více [než] rozumný, neexistuje pochybnost.

11. Nyní bude vysvětlena další část [našeho] rozdělení, tj. [dílo] týkající se obrazů, prstenů, brevií a podobných věcí v magickém umění – a tyto [věci] se zdají být dost vzdálené smyslům, protože se dějí skrze zaříkávání, exorcismus a spoutávání zmíněných inteligencí. Někdy je totiž [inteligence] poutána, aby učinila, co chce operatér, ve prospěch toho, čeho si žádá. [Operatér] zhotoví obraz [vztahující se k] oné věci, napíše na něj jména inteligencí, vykuřuje, vzdává úctu a zaříkává [je] s dobrou vůlí a ze srdce, a [pokud] není omezena Boží silou, je takováto inteligence tudíž – kvůli úctě a prosbě vůči ní učiněné – pohnuta k dokonání oné [žádoucí věci]. A podobně hovořím o breve, protože na něj se napíší charaktery určitého ducha, [které tito duchové] považují za úctu, a tak jsou pohnuti k úkonu, jenž jim byl přikázán. V tomto [úkonu] spolupůsobí veliká důvěra, a z toho vyplývá i [důvod], proč [zde] slabé ženy dosahují mnohého vlivu, neboť vzhledem ke své mocné důvěře vloží celou [svou omezenou] sílu [do dané věci] – na druhé straně s takovou touhou, že jsou mnohdy pohnuty k pláči. A proto je-li inteligence [takto jimi] poutána skrze slovo Boží, toto slovo je předáváno účinněji, protože [právě] vůle spoutává, a nejen pronášení [slov]. [Nikoli tedy slovo], nýbrž vůle je prvotnější a pronášení výroku je druhotné, neboť skrze výrok zaříkávající [pouze] manifestuje své vlastní strašlivé slovo a vůli, jelikož tyto inteligence neznají [věci], které jsou v srdcích zaříkávajících, než skrze domněnky a [tyto] výroky. A pokud je žádáno prostřednictvím oběti a prosby, provede-li se [to] s intenzivní vůlí, záměr žádajícího bezpochyby přechází v účinek rychleji, neboť – jak je řečeno – jen samotná vůle zatracuje nebo zachraňuje, a nejvíce [účinkuje], když je přikazován [nějaký] úkon.

12. Třetím je dílo, složené z magického i astrologického [prvku], které magikové považují za nejzásadnější, neboť tyto inteligence konají zejména kvůli uvedení dispozice do zmíněných [předmětů], jak pravil Appollonius. Je-li pak něco z výše uvedených [dispozic] zprostředkováno, na prvním místě zůstává nebeská kvalita, naklánějící k tomu, co je požadováno, a protože tyto inteligence operují s touto kvalitou rychleji a snadněji, a také jsou-li poutány nějakým exorcismem, je to nejlepší [způsob], jak pravil Messallach v glose k Hermovi v [již] zmíněném díle:38 [nejprve] přispívá přírodní, pak duchovní, což je modlitba a vykuřování; prostřednictvím [obou prvků] je [dílo] úplné a vůle zaříkávače dokonalá, atd.

Pátá kapitola: O inteligencích a důvodech [výběru] míst

1. Z názoru starodávných [moudrých] se usuzuje, že pod planetami jsou ustanoveny inteligence, a tyto inteligence mají na základě různých vlivů a různých povah [těchto] planet různé úřady a [jiná] podobná působení. A tak pod planetou Saturn je inteligence, která má [v pravomoci] ovládat melancholické nemoci v duši, upadání těla, proradnosti, ostudnosti a lži. Pod Martem je inteligence, která zahrnuje války, boje a nepřátelství. Pod Jupiterem je inteligence, která obstarávala starověkým [národům] veškeré dobro; proto [lidé] ve starověku nazývali Jupitera otcem bohů a v obětování mu dávali přednost před ostatními. A podobně řekneš o inteligenci Venuše, že je příčinou lásky a potěšení, a [o] inteligenci Merkurově, že je příčinou veškerých jemných zručností a výřečnosti, a tak i o dalších inteligencích planet.

2. Nedomnívej se, že mluvím o inteligencích, vyhrazených planetárním drahám – mluvím o inteligencích prostých Boží milosti.39 Z toho se vyvozuje, že staří nevzývali těla planet, nýbrž vzývali zmíněné inteligence, které jim poskytovaly odpovědi, a proto v některých magických knihách najdeš zaříkávání a modlitby odpovídající sedmi planetám, tj. odpovídající těmto inteligencím.

3. Také si zapamatuj to, co mi připadá neuvěřitelné: že stejně jako tamty inteligence působí pod nebeskými vlivy, tak inteligence a andělé, ustanoveni a zřízeni v [rámci Boží] milosti, mohou ovládat i potlačovat úřady a působení zlých andělů, konají-li pod zmíněnými vlivy, protože jsou schopni snadněji přesvědčit lidské pokolení, pokud je náležitě disponováno. A tito dobří andělé jsou z řádu, jenž se nazývá Potestates40 („Moci“); o těchto dobrých andělech někdo bude chtít říci, že [jsou to ti], o jejichž působení [se píše ve spisu] Almadel připisovaném Šalomounovi. Ten stanovil dvanáct z nich [jako] Altitudines, jakoby byly dvanácti nebeskými znameními.41 Proto operatér musí pozorně sledovat [konstelace] a pracovat speciálně podle hodin a [provádět] experimenty odpovídající planetám.

4. Například: Láska může být v tomto ohledu dvojí, tj. láska počestná, jež je mezi dobrými lidmi, a láska vilná. A první se připisuje obzvláště Jupiterovi, druhá se připisuje samotné Venuši. A ačkoli je možné, že kterákoli z nich se může odehrávat v hodině Slunce či Merkura a také když je odpovídající hodina, lépe se naplní, když bude [operatér] disponovat planetu, která ovládá zmíněnou hodinu ve dni, který jí odpovídá, při současném postavení Luny ve znamení řečené planety [a] s příznivou konjunkcí. Že by bylo potřeba vzít v úvahu tyto známé časy, je zřejmé z Aristotelova [spisu] Magika. K závěru třetí kapitoly, když se doptával ducha, odpověděl mu: „Dám ti odpověď, kterou si přeješ, bude-li vhodný čas42 a náležité místo.“

5. Jak jsem [již] výše řekl, požaduje se [i] vhodné počasí: musí být klidné a jasné, a tak to musí být chápáno ve všech experimentech. Důvodem je, že tyto inteligence působí čistě přirozeně [pouze] ve svých projeveních, proměňují totiž vzduch se světlem a s rozličným využitím tohoto světla, a způsobují, že se nám ve vzduchu projevují různé barvy. Proto není-li vzduch světlý a čistý, nemají žádoucí světlo ani čistý vzduch, aby se mohly lépe projevit; v ovzduší deštivém a větrném [to] nicméně činí s velikou obtíží, neboť vítr mění vzduch a pozměňuje podoby, které duchové přijali; za deštivého počasí je to obtížné, vzduch není čistý, příjemný ani světlý, a žádoucí projevení proto nemohou činit s lehkostí; ačkoli mám zkušenost, že také za deštivého počasí projevení činí, ale ne s takovou lehkostí. Proto má být dílu náležité počasí, jasné a klidné.

6. Dozvídáme se také o místě, kde mají být za [uvedeného] času [inteligence] svolávány či shromažďovány [i] mimo experimenty zmíněných [operatérů]. Místo to má být skryté, neboť těmto [inteligencím] se nelíbí, když jsou spoutávány Boží mocí veřejně; mohou rovněž lépe pohnout naše smysly, nejsou-li [tyto] zatíženy přítomností mnoha vnímatelných věcí. Důvodem toho je také [skutečnost], že zaříkávající nezaříkává s takovou účinností, ani s takovou pozorností, když mu v tom překáží vícero vjemů; a samotné inteligence se nechtějí otevřeně projevit, aby nebyly obviňovány nebo poznány [případnými] okolostojícími, a [aby je] snáze oklamaly.43 Proto Aristoteles na zmíněném místě, v první kapitole, řekl, že všechno, co [člověk] podniká v magickém umění, musí být drženo ve skrytosti předtím i potom, neboť ten, kdo zveřejňuje tajemství démonů, umenšuje jejich hodnosti. A jinde [rovněž] řekl: Zveřejněná tajemství umenšují jejich síly.44 Místo má být rovněž čisté, neboť tito duchové jsou čistí a cudní, jsou to totiž andělé, pouze jsou prosti milosti našeho Stvořitele. Takže místo, na které mají [inteligence] přijít a kde se mají dít experimenty, musí být skryté, čisté, utajené před lidmi, tiché, v lesích a provoněné, aby místo co možná nejvíce odpovídalo jejich čistotě; a toto se může dít zejména tehdy, když [magikové] zaříkávají k dobrému [dílu]. Ale pokud jsou [inteligence] poutány ke zlému [dílu] a ke špatnosti, musejí být ve prospěch [toho díla] spoutávány na páchnoucím místě za pomoci páchnoucího kuřidla, jak jsme řekli výše s oporou v Massalachově glose k Hermovi.

7. Pamatuj si, že ve velkých a vznešených experimentech, kde se dělají kruhy, mistři těchto umění doporučují, aby do kruhu vůbec nebyly uváděny ženy, protože by mohly cokoli velmi ovlivnit; kvůli své slabé povaze a rovněž kvůli své nečistotě snadněji uvěří [jakýmkoli] úkazům, což se vše protiví čistotě duchů.

Šestá kapitola: O důvodech [používání] exorcismů, kruhů, charakterů, pentaklů, kuřidel a podobných věcí

1. Ten, kdo působí v tomto umění, musí být zrozen pod [takovou] konstelací, aby měl vlastnost [společnou] s duchy, jak bylo řečeno výše, kde se udával [i] důvod této věci. Musí mít také pevnou víru a co nejdokonalejší vůli [potřebnou] v magickém umění. Musí být bystrý a moudrý, aby rozeznal iluze duchů a zachoval jejich tajemství. Musí mít dokonalou astrologickou znalost, [jak působit] pod žádoucími [nebeskými] body a hodinami, aby uskutečnil náležité magické dílo. Musí být odvážný, vytrvalý, velmi dokonalé výřečnosti a břitkého jazyka. Odvážný, aby ho jejich zastrašování neděsilo a aby s odvážnou vůlí imaginoval božské slovo, a s břitkým jazykem a dokonalou výřečností vyjevil imaginované slovo duchům – až je duchové uslyší, zachvějí se nad tak smělým a vůlí podpořeným slovem. Také ať je katolík, aby bylo slovo předáváno účinněji, ať je čistý, prostý neřesti a nemravné řeči, a cudný, aby nesl [jistou] podobnost s čistotou těchto duchů. Ať je rovněž vykoupán a okouřen, jak bylo řečeno v Klíčku Šalomounově.

2. K ochraně a záštitě zaříkávajícího a jeho druhů se dělají také kruhy, aby duchové nebyli schopni se k nim přiblížit. Ale někdo se může ptát [za prvé] ohledně toho, proč se tvar kruhu k této ochraně hodí více než jiný tvar; za druhé pak, proč by měl tento kruhový tvar, jenž je vyznačením místa proti těmto [duchům], působit [právě takto].

3. K první [otázce] je třeba říci, že kruhový tvar z důvodu svého založení v sobě nemá začátek ani konec, což je vlastnost [také] Prvního hybatele. Nevyznačuje si začátek ani konec – nejlepší Stvořitel totiž chtěl mít tento tvar, [jenž byl] v jeho mysli, [rovněž] ve světě. A kruhový tvar je ze všech tvarů nejprostornější, přičemž zabírá jen malé místo. Pro exorcistu se stal tvarem dokonalým a vyhovujícím.

4. Ke druhé [otázce] je třeba říci, že tento kruhový tvar je řečen a nazýván „slovem Božím“ a takto, Božím slovem, [zaříkávači] stavějí hranici vzdušným mocnostem. Pak se s intenzivní zbožností a požehnaným vykuřovadlem sepisují jména nejvyššího Boha; obkroužený prostor je požehnán litaniemi, žalmy a dokonalými modlitbami, a z těchto [aktů] mají všechny vzdušné mocnosti strach a očividně nepřistupují ke zmíněnému místu. Pročež exorcista, poté co s tou největší zbožností a kajícnou duší učiní vyznání [hříchů], vyznačí kruh. Charaktery jsou znaky připsané stvořeným bytostem a některé se považují za dobré a některé za zlé. Dobré charaktery dal samotný požehnaný Bůh svým zasloužilým služebníkům, jako králi Karlu [na pomoc] proti nepřátelům, a [dal] také jména Mojžíšovi a mnoha dalším, kteří působili divy ve světě. Ovšem zlé charaktery byly vynalezeny samotnými duchy, a jsou to znaky těch, kteří chtějí, aby stvoření operovala k jejich cti. Tyto charaktery, jsou-li vykuřovány a zapsány vhodným inkoustem na vhodném papíře s dobromyslnou modlitbou k nim, považují za úctu [vůči sobě] a pokoušejí se vykonat to, co stojí v breve. A obráceně, když některý exorcista napíše charaktery nějakého ducha na špatný papír, špatným inkoustem a se špatným vykuřováním, ale s intenzivním poutáním, způsobuje mu45 trápení a zneuctění.

5. Zapamatuj si také, že k tomu byly vynalezeny a Boží mocí dány [rovněž] pentakly, na nichž jsou sepsána nejvyšší a nejpříznivější jména Boží – a sepsána katolickým pisatelem s intenzivní zbožností, potřebnými modlitbami a slavnostními rituály, jak bylo ukázáno jinde. Proto je [pentakl] nošen s dokonalou zbožností a dokonalou péčí, a je-li ukázán duchům, třesou se už jen pomyšlením na exorcismus Boží mocí.

6. Zapamatuj si také, že s přípravou na tato umění má být [spojena] velká ochrana, s vykuřovadly, koupelemi, papíry [pro brevia], zaříkáváními a podobnými věcmi, neboť vykuřovadla, jimiž má být kruh okouřen a jimiž se okuřuje rovněž exorcista a jeho druhové, mají být požehnaná, posvěcena katolickým [liturgickým] slovem s potřebnými modlitbami a způsoby, a podobně [to platí] o koupeli a papíře; to všechno je k ochraně exorcisty. Ale vykuřovadla, která jsou dělána kvůli oběti duchům, nemusejí být [opatřena] takovýmto exorcisováním, neboť by byla spíše k vyhnání těchto [duchů] než k jejich uctění, protože by byla posvěcena Bohem. Vykuřovadla, papíry a ostatní věci patřící k těmto [duchům] však mají být exorcisovány v jejich jménu s dobrou vůlí a modlitbou k nim.

7. Zapamatuj si také, že v magických činnostech, které jsou [umožněny] uklidněním a mocí duchů, má být postupováno s dobromyslnými modlitbami k nim, nikoli však s poutáním [těchto duchů] Boží mocí, neboť exorcista by ničeho nedosáhl. Toto je jasné a není pochybnosti.

8. Zapamatuj si také to, že chce-li exorcista obdržet něco dobrého od duchů, ať se modliteb k Bohu zdrží, ale má se před nimi objevit způsobně, čistě a cudně, vykoupán ve vodách z průzračného pramene nebo řeky, které nebyly požehnány.

 

A to je konec tohoto traktátu.

 



1 Text překládáme z kritického vydání Nicolase Weill-Parota „Antonio da Montolmo’s De occultis et manifestis or Liber intelligentiarum: An Annotated Critical Edition with English Translation and Introduction (in Collaboration with J. Veronese)“, in: Claire Fanger (ed.), Invoking Angels. Theurgic Ideas and Practices, Thirteenth to Sixteenth Centuries, The Pennsylvania State University Press, 2012, s. 238–293, s přihlédnutím k tam uvedenému překladu a poznámkám (dále jen WP). Překlad je pokud možno doslovný.

2 Výraz na začátku věty lze na základě původního zápisu číst dvěma způsoby: inscibilibus („[o] nepoznatelných [věcech]“), anebo in scibilibus („mezi poznatelnými [věcmi]“). WP, pozn. 1, s. 287 překládá: „The least among knowable things is what lowly creatures speculate upon, since <in comparison with> those things we do not know, the smallest part is that which we know.“ („Mezi poznatelnými věcmi je velmi málo těch, o nichž dolní stvoření hloubají, neboť to, co známe, je ve srovnání s tím, co neznáme, pouze ta nejnepatrnější část.“)

Ke svému pojetí píše: „Je obtížné definitivně rozhodnout o tom, zda máme číst inscibilibus nebo in scibilibus. Sloveso speculor (podobně jako contemplari o několik řádků níže) může vyjadřovat úsilí o poznání, které není přímé, tj. je částečně založeno na hypotéze nebo na velmi vznešené ideji (stejně jako u současného slovesa „to speculate“). Kdyby správným zněním bylo inscibilibus, Antonio by měl na mysli, že dolní bytosti mohou „hloubat“ pouze nad velmi malým počtem „nepoznatelných“ věcí. Toto znění se tak zdá být zajímavější, pokud by naráželo na jeden z možných významů slova „okultní“/„skrytý“ v názvu spisu. (…) Nicméně čteme-li text tímto způsobem, slovo inscibilibus se nakonec stává problematickým z gramatického hlediska, protože text by zněl speculari inscibilibus, což by nás nutilo k doplnění na speculari [de] inscibilibus. Jediným důvodem k výběru in scibilibus namísto inscibilibus – ne však nezbytně nutným – je snaha vyhnout se této emendaci.“

3 Zřejmě s implikací významu v Mt 15,14.

4 Etika Nikomachova X,7.

5 Breve je krátký magický text psaný na papíře umístěném do schránky či pouzdra, sloužící jako amulet.

6 Autor však tento rozvrh nedodržel.

7 Tj. místech výše zmíněných inteligencí.

8 Termíny jako exorcisma, exorcizare se zde používají spíše ve smyslu „zaříkávání“.

9 Principia astrologiae; podle WP jde zde o zmínku (nikoli citát) Alcabitiova (al-Kabísiho) spisu z 10. stol., na západě známý jako Introductorius ad iudicia astrorum, který pak komentoval v astrologickém i magickém duchu Cecco d’Ascoli.

10 Aristoteles, De anima II,7, 419a–b.

11 Výrazem „ovlivňovat“ zde poněkud volně překládáme latinský výraz „decipere“.

12 De quindecim stellis, Messahala, Super dictis Hermetis, In: Textes latins et vieux français relatifs aux Cyranides, ed. Conis Delatte, Liège, Droz 1942, s. 275. Bibl. údaj dle WP.

13 K tomu viz: Augustinus, De civitate Dei 21,6, a Tomáš Akvinský, Quaestiones disputatae de potentia, q. 6, art. 10.

14 Např. Ex 34,14.

15 Apollónios z Tyany.

16 U termínu „species“ se jedná o Aristotelův pojem (aisthéton) eidos, tj. (smyslově vnímaný) obraz či tvar, který smyslový orgán přijímá, aniž by přijímal látku (tj. přijme jakýsi otisk, nehmotnou podobu předmětu). Uvedený pojem se vyskytuje v kontextu De anima II,5 (418a, 5–6) a II,12 (424a, 17–24), příp. III,2 (425b, 23n) a A. Křížem byl přeložen jako „smyslový tvar“ (Aristoteles, O duši, Praha 1995). Jako species jej traduje např. Tomáš Akvinský ve svém komentáři k Aristotelovu traktátu na základě překladu Williama z Morboeke (viz Otázky o duši I,224n nebo IV,55n; český překladatel T. Machula pak slovo tlumočí výrazem „intencionální obraz“), ale zejména Roger Bacon (např. De scientia perspectiva I,5; De multiplicatione specierum I,2; I,3; III,3; viz Opus majus, vol. II, pars IV., ed. J. H. Bridges, Oxford-Frankfurt/M. 1897 = repr. Cambridge 2010). Ten pak užívá jako synonyma species také pojmu similitudo; podle něj vnímaná věc aktivně vytváří tuto formu a působí tak na pasivní – receptivní smysl, který se přijímané formě připodobňuje. Species tak začíná u filosofů 2. pol. 13. stol. představovat nejen prostý vnější vzhled, nýbrž charakteristiku, která se týká samotné podstaty předmětu (je jakousi jeho „emanací“). K tomu viz Pierre Michaud-Quantin, „Les champs sémantiques de species. Tradition latine et traduction du grec“, in: idem, Études sur le vocabulaire philosophique du moyen âge, Roma, Ateneo 1970, s. 113–150.

17 Tj. s nižší hustotou.

18 De quindecim stellis et quindecim lapidibus.

19 Recepce je zde uvažována nejen v nejsilnějším smyslu vzájemné výměny domicilu mezi planetami, nýbrž i ve smyslu výměny kterékoli „esenciální hodnosti“ (domicil, povýšení, triplicita, hranice, dekan).

20 Kladou-li tito astrologové-mágové planetu na určité místo, znamená to, že čekají na okamžik, kdy tato planeta na daném místě bude. Aktivní slovesní tvar vyjadřuje astrologovu moc pozměnit běh věcí vlastní aktivitou. – Viz WP.
Umístěním Luny „nad zemi“ se rozumí „nad obzorem“, „pod zemi“ pak „pod obzorem“.

21 Myslí se Johannes de Sacrobosco – viz WP.

22 Tj. magiků-astrologů, viz dále.

23 „Ut Deus ipse sua misericordia et pietate a talium insidiis Intelligentiarum etc.“ Kromě chybějícího slovesa je zde také možnost variantního čtení „ut Deus ipsum…“, tj. „aby jeho samotného Bůh [uchránil] před úklady těchto inteligencí“.

24 „Vysokost“ nebo „Vznešenost“ je termín, používaný ve verzích Almandalu; jeho protějškem v německých rukopisech je „Höhe“. Altitudines představují někde andělské řády jednotlivých znamení zvěrokruhu, někde jejich padlé inteligence (zde v V,2). Viz také WP; k Almandalu podrobněji Jan R. Veenstra, „The Holy Almandal“, in: Jan N. Bremmer – Jan R. Veenstra (eds), The Metamorphosis of Magic from Late Antiquity to the Early Modern Period, Peeters, Leuven – Paris – Dudley, 2004, s. 189–229.

25 Neznámý spis, který zmiňuje Cecco jako De angelica factione (nebo factura) a ve svém komentáři ke „sféře“ (In spheram mundi enarratio, 395) a Alcabitiovi ho připisuje Apolloniovi (viz WP).

26 Podle WP jde o nesprávné čtení Ptolemaiova výroku z Liber quadripartiti I.8, který má znít takto: „Luna namque a sua prima corniculatione usque ad suam primam dicothomitatem humectat; et inde usque ad plenilunium calefacit; et inde usque ad dicothomitatem secundam desiccat; deinde usque quo occultetur et in directo Solis existat infrigidat.“ („Luna totiž od svého prvního srpku až do své první čtvrti zvlhčuje; od této doby až po úplněk ohřívá; od této doby až po druhou čtvrť vysušuje; od té doby, kdy se skrývá a bytuje přímo u Slunce, ochlazuje.“)

27 Tj. povaha jejich účinku nebude příliš rozdílná.

28 Pod pojmem ymago, který překládáme slovem „obraz“, je zde míněn talisman ve smyslu imago astronomica z XI. kapitoly Speculum astronomiae od Alberta Velikého, viz Zambelli, P., The Speculum astronomiae and its Enigma, Kluwer Academic Publishers, Dordrecht – Boston – London, 1992, s. 240–250.

29 WP píše, že toto je nová formulace trojité typologie těchto obrazů ze zmíněné XI. kapitoly Speculum astronomiae. (Tam jde o rozdělení na tři druhy, z nichž první dva představují spíše imagines nigromanticae, spojené se zaříkáváním démonů a vykuřováním, a jen třetí pracuje čistě s nebeskými vlivy.)

30 Lat. praelatus – snad lze chápat i ve smyslu jakéhokoli (ne výlučně církevního) nadřízeného.

31 Výraz corporaliter coniunctus (dosl. „tělesně spojen“) označuje astrologickou konjunkci dvou planet, která je přesná až na nulu a nepřebývají žádné stupně (pozn. WP).

32 Spojením „celková konstituce“ překládáme latinské slovo complexio, které se začalo používat od 12. století na základě překladu Galénova spisu Peri kraseón (De complexionibus) od Burgundia Pisánského, a označovalo určitý poměr vzniklý z „namíchání“ čtyř základních šťáv, resp. živlů a kvalit, jimiž jsou tvořeny; přičemž tento poměr mohl znamenat jak permanentní dispozici (např. základní temperament člověka, complexio innata), tak momentální situaci (např. aktuální fyzický a duševní stav, vzniklý v důsledku převahy či deficitu některého z prvků, přechodu do jiného období života atd.), mohl tedy podle kontextu tvořit někdy danou, jindy proměnnou charakteristiku, jak vidíme také zde (IV,4–7). Při hodnocení individuální konstituce byla hojně využívána astrologie. Podle ptolemaiovské tradice, k níž se vzhledem k citacím náš autor hlásí a která přiřazuje planetární korespondence živlům a kvalitám (viz Tetrabiblos I 4n), by mohli mít jedinci, kteří v Montolmově výkladu disponují silnou celkovou konstitucí (IV,7), vyvážený poměr mírně horké a mírně vlhké kvality, aktivity a plodnosti (jupiterské a venušské povahy, Střelec/Ryby a Býk/Váhy). Z hlediska galénovského poměru tělesných šťáv by převládala krev a z hlediska živlů vzduch (complexio sanguinea).
K problematice complexio viz např. Valentin Groebner, „Complexio/Complexion: Categorizing Individual Natures 1200–1600“, in: The Moral Autority of Nature, ed. L. Daston – F. Vidal, Chicago 2004, s. 361–383.

33 Spojení in bono loco figurae překládá WP jako „in a good place on his astrological chart“.

34 Celkový význam věty je nejasný.

35 Otázka „jak“ se netáže po mechanismu působení, nýbrž po jeho charakteru, tj. „k čemu“ je příjemce nakláněn.

36 Tím, jak je disponován magik, je usnadněno přijetí obdobné dispozice do jím vyráběného předmětu a tento předmět pak působí v rámci této dispozice jemněji a vyváženěji. Jedná se do jisté míry o ekvivalent mechanismu popisovaného dále (IV,5), kdy se touha a vůle tvůrce přenáší na předmět hmotně/fluidicky a potencuje jej. Podobně i zde získává předmět na kvalitě díky harmonii mezi aktuální planetární dispozicí a nativní dispozicí tvůrce, což byla jedna z prvních podmínek pro tvorbu magických obrazů. Dokládá se tedy určitá výjimečná vazba mezi tvůrcem a talismanem, což souvisí se zodpovězením třetí otázky, viz IV,3.

37 Malarická horečka, jejíž projevy se opakují každý čtvrtý den.

38 Messahala, Super dictis Hermetis (Messahalova závěrečná poznámka k Hermově De quindecim stellis, viz WP.

39 „…de Intelligentiis divina gratia privatis“.

40 Název pochází z pavlovsko-dionýsovské hierarchie.

41 Podle WP ztotožnění PotestatesAltitudinesAlmandalu není explicitní.

42 V latině je zde psáno slovo tempus. V následující větě se ovšem slovo tempus chápe spíše ve smyslu „počasí“.

43 Celý kontext zdůvodňování skrytosti místa v souvislosti s neochotou inteligencí zjevovat se na veřejnosti může odkazovat k přítomnosti lidí ještě intenzivněji, pokud bychom výraz „sensibilium“ odvodili od „sensibilis, m.“ a dále (volněji) přeložili takto: „Místo to má být skryté, neboť těmto [inteligencím] se nelíbí, když jsou spoutávány Boží mocí veřejně; mohou rovněž lépe pohnout naše smysly, nejsou-li [tyto] zatíženy přítomností mnoha vnímajících [pozorovatelů]. Důvodem toho je také [skutečnost], že zaříkávající nezaříkává s takovou účinností ani s takovou pozorností, když mu v tom překáží vícero [jejich] citových či myšlenkových podnětů (sensus), a samotné inteligence se nechtějí otevřeně projevit, aby nebyly okolostojícími obviňovány nebo poznány, a [aby všechny] snáze oklamaly.“

44 Myslí se zřejmě pseudo-aristotelská kniha Secretum secretorum, která je latinským překladem (z 12. stol.) arabského traktátu (z 10. stol.); podle WP sice není přímým zdrojem, ale na začátku knihy je pasáž, pojednávající o tom, že člověk má zachovat tajemství, aby se neprovinil vůči Boží milosti.

45 Doslova „jim“ (tj. některým duchům).

 

 

 


knihovna(Z latinské edice rukopisu Paris, BnF, lat. 7337 (s.xv), pp.1–9 vydané spolu s anglickým překladem a úvodní studií Nicholase Weill-Parota in: Claire Fanger (ed.), Invoking Angels, The Pennsylvania University Press, University Park 2012, s.219–293 přeložila Shamira. V poznámkách jsou částečně využity poznámky anglického překladatele, vždy označené WP.)
אבלס