Compendium rarissimum totius Artis Magicae sistematisatae per celeberrimos Artis hujus Magistros aneb Noli me tangere je magickým rukopisem z majetku Wellcome Library, jejímž přičiněním byly precizní skeny tohoto dílka plně zpřístupněny. Jedná se o souhrn různých typů textu spolu s rozsáhlou obrazovou přílohou v několika stylech. Stáří rukopisu není veliké, byť je na titulu uveden rok 1057. Knihovníci shodně odhadují jako dobu vzniku spíše poslední čtvrtinu 18. století. Latinská část obsahující především příručku nigromantické operace a pojednání o paktech by naopak mohla původem výrazně předcházet době, v níž byl rukopis pořízen, byť středověké datace jistě nedosáhne. Mezi zdroje, z nichž příručka čerpá, patří nepochybně De occulta philosophia Agrippy von Nettesheim a Aufschlüsse zur Magie Karla von Eckartshausen. Z Agrippy jsou využity některé charaktery, jak na to upozornil již Mihai Vârtejaru, z Eckartshausena pak rozsáhlejší citace v německé části textu.
Pro naše vydání jsme si dovolili graficky upravit obrazové stránky a přepsat či přeložit nápisy, jimiž jsou ilustrace doprovázeny. Všem čtenářům je k dispozici originální podoba rukopisu na stránkách Wellcome Library. Obrazové stránky jsou v základním náhledu zmenšené, umožňují rozkliknout do dvojnásobné velikosti. Strany textové, ať již v originálním znění německém či latinském, jsme překládali do češtiny bez vyznačení původního jazyka. Pro větší přehlednost tématického rozčlenění obsahu jsme do textu na příslušných místech vložili oddělovací znaky ¶, kterými se snažíme zohlednit výrazné mezery a odsazení obsažené v rukopisu. Poznámky jsou překladatelské.
Čtenáře, kteří rádi vlastní klasickou knihu, upozorňujeme, že v nedávné době vydalo nakladatelství Fulgur anglický překlad pod názvem Touch me not!
[Úvodní varování]
Obávejte se těchto bleskem prokletí zavržených duchů a převelice zuřivých našich nepřátel, a věřte, že mezi námi smrtelníky nesou své prapory jak andělé, tak ďáblové (Albert, 21).1
Váš nepřítel, ďábel, obchází kolem jako řvoucí lev a hledá, koho by mohl sežrat. Modlete se, abyste se nedostali do pokušení a na cesty zlého nepřítele.
[1 Petrův 5,8 a Mt 26,41]
[Titul]2
Všechny narkotika a opiáty, jakož [jsou tyto], otupují bdělost: 3
Toto jsou jednoduché omamné prostředky.
K tomuto omámení nedochází jenom tehdy, když člověk takováto narkotika požije, nýbrž může být způsobeno i kuřidly a mastmi z těchto narkotických ingrediencí.
Člověk spatřuje představy, oběh šťáv se [mu] zpomaluje, přenáší se do snového světa.
Když dojde k tomuto omámení, přirozený stav těla je omezen.5 Podle uzpůsobení organismu může toto omámení způsobit větší či menší zlo, jako jsou záchvaty mrtvice, šílenství a zuřivost.
Proto jsou nutné předběžné přípravy, neboť v rukou nevědomého se všichni přítomní ocitají zajisté ve velkém nebezpečí, včetně jeho samotného.
Celé umění tohoto tajemství spočívá v důležitém poměru složek směsi.
Každý budiž proto varován, aby se při podobných magických operacích měl na pozoru, neví-li, jaké jsou mágovy znalosti.
Bolehlav, blín, šafrán, aloe, opium, šťáva z miříku, ločidlo, kořen puškvorce7, jejichž kouřem a mastmi lze způsobit imaginaci z otravy.
Bolehlav
Kořen a nať podněcují srdeční úzkost, nemoci žluči, vztek, spánek, opuchnutí, také smrt.
Blín
Vyvolává ztrátu rozumu, pálení v podbřišku, velikou žízeň, slepotu a šílenství.
Mandragora
Způsobuje: bezvědomí, spánek, velikou ochablost a třas.
Šafrán
Je silně omamný a narkotický.
Aloe
Je dráždivá a rozveselující.
Budiž varován, kdo náležitě nezná náležitý poměr.
Nejvyšší mezi nimi jsou tito 4:
Lucifer. Leviathan. Satan. Belial.
Toto je 8 nižších knížat:
Astaroth. Magoth. Asmodai. Belzebub. Oriens. Baimon. Aritton. Amaimon.
Nejnižší postavení má těchto 12:
Morech. Nabhi. Tirama. Nudaton. Zagrion. Parufux. Rigalon. Zugula. Ramaison. Kilik. Sumuran. Aloggiell.
Pokud se tato čtyři knížata projeví, musíš jim dát najevo, že je voláš mocí Boha JEHOVAH, nikoli ze zvědavosti, ani ze zlé vůle, nýbrž ku prospěchu svému a celého lidského pokolení, a slávě BOHA, jenž je Pánem veškeré přírody, a také jich. Přikážeš jim tak, aby se ti na zavolání buď [sami] zjevili, anebo namísto sebe poslali své podřízené a tvé příkazy vždycky vyplnili. Na znak [jejich] poslušnosti jdi k oltáři a pravou rukou natáhni před ně posvátnou hůl, které se každý z nich musí dotknout. Před odesláním spal jejich pečetě ve svatém ohni.
Adonaj, posvěť mne i veškeré mé věci určené k této operaci, abych byl – opravdu posvěcen a čistý – hoden společenství andělů, Tvé božské moudrosti i moci nad zlými duchy, neboť jsou poslušni jedině Tvého pomazaného. † † † Amen.
Nakonec si pomaž svatou mastí čelo, cingulum, konce své hole i nápis na oltáři.
Na kterémkoli místě ustanovíš připomínku mého Jména, tam k tobě přijdu a požehnám ti. [Obměněno dle Ex 20,24]
Dřevo áloe, muškátový ořech, mastix, šafrán, skořici, benzoe, cukr (cukrová třtina), kadidlo a ambru (stejným dílem 3 unce) utluč na prášek, dobře promíchej a pokrop levandulovým (50 kapek) a skořicovým olejem (31 kapek).
Já N. N. cituji, volám a zaklínám tě, N. N., skrze jméno JEHOVAH, skrze něž Bůh stvořil vše.
Zaklínám tě skrze jméno EHEJ, skrze něž Adam poznal všechna stvoření.
Zaklínám tě v nejmocnějším jménu ELOHIM, ADONAJ, Gibor, Jehošua, SADAJ, MAZBAZ, CHOSU, a celé svaté Trojice.
Jakmile se první citovaný duch zjeví, tu řekni:
Stůj, duchu N., jako stojí Trůn BOŽÍ, jako byl přivázán Kristus ke sloupu. Zaříkám Tě skrze pečeť Šalomounovu, základ Davidův, slzy blahoslavené Panny Marie, krev a pot JEŽÍŠE KRISTA. Mír Boží a znak Kříže budiž mezi mnou a tebou a mezi všemi duchy tvého království. † † †
Pouto nejvyšší a nejúčinnější ze všech je to, které se dovršuje [skrze] náboženství, když zaklínáme skrze svátosti, skrze zázraky, Boží jména, svatá znamení a další mystéria náboženství. Toto pouto je nejmocnějším činitelem mezi duchy zlými i dobrými.
Sv. Cyprián řekl: Démoni, zakleti skrze Boha, hned ustoupí.
Sv. Atanáš pravil: Jehovas, Sadaj, Adonaj, Maria, J. Kristus jsou slova strašlivá pro všechny duchy.
Nigromancie se opírá o pakt s ďáblem, do něhož s ním vstupuje mág, aby [mu], kdykoli si bude přát, démon něco pomocí svého umění přinesl a [toto požadované] na základě dohody ihned shromáždil.
Tento pakt s ďáblem může být jak vyjádřený, tak tichý.
Pakty vyjádřené jsou dvojí povahy – buď se totiž démon zjeví ve viditelné a určité podobě při obřadu na určitém místě, nebo se pakt uzavře přes jiného mága, konajícího jako zástupce, pokud se ten, kdo ho uzavírá, setkání s démonem patrně obává.
Pakt tichý je tehdy, když někdo znalý a žádostivý modlářství použije znaků, slov a dalších podobných ďábelských věcí.
V paktu vyjádřeném se podpis uskutečňuje vlastní krví ze strany srdce havraním brkem z levého křídla, čemuž předchází zářez. Prominutí a osvobození od takovéhoto paktu je možné jenom prostřednictvím mága pěstujícího magia divina či kněze [žijícího] svatým životem.
Nekromancie je umění citovat stíny mrtvých a svévolně operovat pomocí mrtvol těch, kdo byli násilně usmrceni, což je operace velice nebezpečná.
Katoptromancie je umění, které zobrazuje hledané věci, ukazuje je v magických zrcadlech a v těchto zrcadlech prezentuje i nepřítomné či zemřelé osoby.
Onychomancie natírá neposkvrněnému chlapci nehet magickým olejem, v němž lze prostřednictvím takového chlapce uvidět vše, co je žádoucí.
Všechny zmíněné druhy černé magie vyžadují vyjádřený pakt s démonem. Ať se všichni zvědavci a důvěřivci mají na pozoru.
První druh démonů se nazývá ohnivým, ti s lidmi nemohou mít žádný kontakt.
Druhým druhem je vzdušný, jenž se putováním ve vzduchu zdržuje v blízkosti lidí. Ti mohou sestupovat dolů a zjevovat se lidem tak, že si vezmou těla z nejhustšího vzduchu; velmi často vzduch víří, vyvolávají bouřky a vždy se spiknou k záhubě člověka, často mění podoby podle vzývání mágů, pohotově připraveni škodit.
Třetím druhem je zemní: ti se po pádu z nebe za své viny připojují k mágům [pěstujícím] nigromancii. Někteří z těchto démonů bydlí v lesích a horách, jiní se zdržují v širých polích, další se nakonec zdržují v jeskyních, na skrytých, temných místech a hřbitovech; nejzuřivější z nich přebývají výlučně na místech, kde jsou pohřbeni násilně pobití nebo odsouzenci, kteří byli pověšeni či polámáni v kole. Zaříkávání těchto je ze všech nejnebezpečnější a koná se kolem 11. v noci, za noci velmi temné a bouřlivé, kdy operatér musí být přítomen a operovat sám. Kolem popraviště se utvoří kruh, operatér musí provádět zaříkávání stoje nad mrtvolou oběšence nebo zemřelého násilnou smrtí. Nejlépe se ta operace obvykle podaří s mrtvolou pověšeného nebo sťatého týž den.
Čtvrtým druhem démonů je vodní, jenž obývá řeky, jezera a moře. Ti operatérovi odhalují poklady ponořené ve vodách, nebo je také mohou shromáždit/sesbírat a přinést. Tato operace se koná uprostřed noci na břehu moře nebo řeky s tváří obrácenou k západu, se zavřenýma očima; přesto je třeba dávat dobrý pozor, aby se výsledek operace nestal pro nezkušeného operatéra osudným.
Pátým druhem démonů je podzemní, jenž se zdržuje v horských jeskyních, odlehlých a nejhlubších proláklinách a nejtemnějších slujích8. Ti obvykle velice obtěžují ty, kteří vykopávají kovy a studánky. Někteří mezi nimi jsou i strážci pokladů, jejichž silou a prostřednictvím zkušeného mága se odhalují podzemní poklady.
Šestým druhém je lucifugní: ti se velice bojí světla a obvykle se zjevují jenom v největších temnotách.
Tito všichni nechtějí být zaříkáváni jinak než vyjádřeným paktem s jejich knížetem. Tato operace je v nigromancii nejnebezpečnější ze všech. V ní se neustále pracuje k tomu, aby byl vyjádřený pakt slavnostně obnoven skrze podpis krví a přinesenou oběť; mágové předepisují k oběti černého kohouta nebo kozla, vejce černé slepice s předepsanými charaktery.
Tato věda má svůj původ u Hebrejů, Egypťanů a dalších orientálních národů. Spočívá v umění přinutit prostřednictvím charakterů, obrazů a zaříkávání zlé duchy, aby se zjevili, a nechat si jimi sloužit. Prostřednictvím židovské tradice se tvrdí, že jakmile Adam shledal, že jeho syn Kain zabil bratra Ábela, ze strachu, že bude plodit jen samé takové ničemné děti, se několik měsíců zdržoval soulože s Evou a sám vypouštěl své semeno, z něhož vznikli šedim neboli zlí duchové. Nejvybranější z tohoto rodu jsou Liles, Machlas, Naimo, Aza, Vezol, Chuc, které mágové zaříkávají nejobvykleji.
Nigromant, který chce provozovat tuto vědu, si musí opatřit čtvero knih Cornelia Agrippy a především Klíček Šalomounův, nebo mít z něj alespoň hlavní věci [v podobě] příručky, aby znal skutečnou hodinu zaříkávání, kromě dalších k tomu nezbytně potřebných věcí.
Jen mág zkušený ve svém umění to umí dovést tak daleko, že si při zaříkávání zlého knížete – Ďábla, sjedná od něj nějakého služebního ducha, a dle své libosti ho beze všeho nebezpečí vrátí zpátky, daruje nebo propustí.
Inkoust, který mistr donucování [duchů] užívá, tvoří tekutina husího vejce, které musí ležet ve hnoji během měsíců července a srpna, přičemž na skořápce má napsána jména Aski, Hex, Cops, Chton a Pletren. Perem je jedině brko z levého křídla havrana, posýpátkem nastrouhaná kost z oběšence.
Operace začíná o půl jedenácté v noci na křižovatkách, šibenicích, starých zámcích a opuštěných kostelech; do dvanácté hodiny půlnoční musí být vše ukončeno, jinak se lze obávat toho největšího nebezpečí.
Helyscemath – Amazaz – Hemel – Sathusteon – Hely – Tamazam – Gedudiell – Nuriel – Berachiel – Boel – Guriel – Rachmiel – Jehudiel – Phaniel – Corbiel – Kether – Chochma – Binach –Ehejeh – Ensoph –
Tuto modlitbu stanovil Šalomoun jako první, a chtěl ji [také] uchránit před jakýmkoli [jejím] překladatelem, věda, že z chaldejského, hebrejského a arabského jazyka [zde] byla vytažena taková jemnost, aby [modlitba] nemohla být žádným způsobem vyložena na základě úplného jazykového schématu.
Nejvyšším pravidlem magie je vědět, co má kdo od přisluhujícího ducha k užitku či ku prospěchu žádat, a co má odmítnout.
Pravý a božský mág může využívat všechny tvory [od] Boha a správců světa, kteří se po zavolání zjeví a vykonají, co bylo žádáno, tak jako Jozue zastavil Slunce.
Průměrným mágům tito správcové pošlou [ty] ze svých podřízených duchů, kteří je [tj. mágy] poslechnou pouze v některých omezených záležitostech; černým/zlým mágům nenaslouchají, nýbrž je předhodí klamavým démonům.
Jako že žije Bůh a žije tvá duše, zachovávej co nejusilovněji svou smlouvu, kterou jsi se zavolaným duchem započal, a mysli [na to], že nad všemi svými činnostmi máš dohližitele. BĚDA ti, nedostojíš-li svému slibu.
Komu Bůh zjeví opravdová jména [těchto] tvorů, ten pozná opravdové zázračné síly, povahy věcí a řád veškeré viditelného a neviditelného tvorstva. [Pakliže] nám Ten, jenž nám dal svého Syna, přikázal, abychom se modlili za [dar] Jeho Svatého ducha, tím spíše [je pravděpodobné, že], nám podrobí veškeré tvorstvo. Cokoli budete žádat, dostanete [dle J 16,23].
On. Heg. Heza. Ja. Je. Adonaz. Sadai, Eie, Cados. Ima. Eschereheje, Hatim. Heva, Elohim. Yabaoth. Chosu. Mazbaz. Johadonay. Medatron. Jehovah. Tetragramaton. Gibnor. Binah. Elohim. Jehoschua. Nezach.
Po oddílech blažených duchů a démonů je [zde] nejbližší řád na způsob duší (ordo animasticus), který mágové nazývají Isimi [tj. išim] a tvrdí, že [mají] přidělenu jakousi prostřední povahu, takže nejsou ani anděly, ani démony, ani lidmi.
Jelikož jsou naší lidské povaze bližší a příbuznější, jsou-li zaklínáni, většinou se zjevují ochotněji než ostatní duchové. Jejich moc je velká a mají také své zvláštně udělené úřady a posádky, aby uváděli v pohyb jakési magické a zázračné armády.9
Říká se, že jejich knížaty je 12 apoštolů, jimž jsou [pak] podřízeni: Simchon Hacephi. Alkuzy. Iahacobah. Polipis. Barachias, Johoniah, Thamni. Medon. Tifereth. Calephas. Saman. Machialel.
Mág má co nejpečlivěji dbát na tyto zásady:
Za prvé: Nechť dnem i nocí uvažuje, kterak dosíci pravého poznání BOHA, jak skrze zjevené Slovo, tak skrze posloupnost [nebo: Žebřík] Stvoření a tvorů.
Za druhé: Nechť se snaží poznat sám sebe, což by měl smrtelník i nesmrtelný.
Za třetí: Nechť je zbožný, modlí se a pracuje, ať zachovává své katolické a svátostné náboženství až [do poslední] kapky krve a ať je mu až do smrti co nejvěrnější.
Toto jsou tři zásady svaté magie, jimiž se připraví pro toto božské vědění, po němž je radno toužit a radno jej dosahovat, aby byl shledán [za] hodného, jemuž budou andělská stvoření sloužit nejen skrytě, ale tváří v tvář.
Stvoření světla a opravdu znovuzrození věčnou pravdou a milostí BOŽÍ jsou pány celého světa a vládnou také knížatům temnot, jsou jakoby údy Kristovými. Mezi těmi, kdo jsou nakaženi ďáblovým morem, je věčná válka, až dokud tuto při Bůh nerozhodne svým posledním soudem.
Posvěcený kněz a jeho věrní žáci jsou opravdovými kandidáty tohoto božského vědění.
Od Serafů: se žádá dar vroucné lásky a Božích vlastností/krás.
Od Cherubů: plnost vědění/hojnost věd.
Od Trůnů: rovnost a spravedlnost.
Od Panstev: vítězství v duchovním zápasu.
Od Knížat: moudrost v řízení společnosti.
Od Mocností: ovládání zlých duchů.
Od Sil: schopnost činit zázraky před světem.
Od Archandělů: dar prorokovat, mít [prorocké] sny a zvěstovat [Boží poselství].
Od Andělů: zázračná síla a signatura bylin, kořenů a kamenů.
Od Saturna chrpovník – 1 lot.
Od Jupitera muškátový oříšek – 1/2 lotu.
Od Marta dřevo aloe – 1 lot.
Od Slunce mastix – 2 lot.
Od Venuše šafrán – 1/2 lotu.
Od Merkura skořici – 1 1/2 lotu.
Od Luny kadidlo s benzoe stejným dílem po 11 uncí, ať vznikne hrubozrnný prášek.
Je třeba [jej] uchovávat ve stříbrné nádobě, do níž mají být vyraženy následující charaktery:
Ke kropení [všech] věcí, nástrojů náležejících k operaci se užívá svěcená nebo křestní voda, která musí být uchovávána v čisté skleněné nádobě.
Operace nebeské magie se odehrávají při východu Slunce a mohou trvat až do 1. hodiny po pol[edni].
Modlitba, půsty, rozdávání almužen, častá zpověď, dobré skutky všeho druhu a společnost zbožného a oddaného kněze jsou ty opravdové prostředky pro úspěch operujícího.
Tak jak existují magická zrcadla v bílé magii, z nichž dokáže nevinná dívka či mládenec, [nebo] také k tomu způsobilý, dle Božího Slova připravený [a] posvěcený muž znovu uvidět [a] číst některé věci a vše zodpovědět, podobná zrcadla existují také v nigromancii; jejich příprava, užití a síla je však zcela odlišná.
Velikost těchto černomagických zrcadel je obvykle tři palce v průměru, největší má však průměr [i] šest palců. K dokonalému vyhotovení takovéhoto zrcadla jsou nezbytné 3 roky a 8 měsíců. Práce začíná o štědrovečerní noci o půl jedenácté a trvá do 12. hodiny půlnoční. Celá práce se musí rovněž skončit právě o tomto čase a hodině.
Materiál [k výrobě zrcadla] tvoří: 7 lotů mědi, 1 lot stříbra, 2 loty anglického cínu a 7 lotů zvonoviny z mešního zvonu. Forma [na odlitek] se připraví z písku, cihlové moučky u zvonaře, který na ní smí pracovat pouze od 11. do 12. hodiny půlnoční, přičemž práce musí začít o první adventní neděli. Nebude-li forma [hned] hotová, musí pokračovat dál v noci sv. Lucie. Zvonař musí svou dílnu třikrát pokropit svěcenou vodou, dobře se zamknout a během práce se zbožně modlit Zdrávas Maria; a kdyby v místnosti uslyšel nějaký hluk, nesmí se ohlédnout.
Cihlová moučka musí být udělána z cihly [pocházející] ze šibenice, jakož i klacek k [jejímu] míchání musí být kousek dřeva z rakve;10 to vše musí zvonaři přinést ten, kdo chce formu mít. Co si zvonař zažádá, musí mu být zaplaceno, bez [jeho] újmy. Když peníze získá, ať pokropí svěcenou vodou sebe a rovněž ty peníze, a nechá je nedotčeny ležet až do zítřejšího rána; první částku z nich ať hned vydá na svěcenou vodu.
Je-li pak forma hotová, musí být důkladně zabalena do cáru z oděvu oběšence spolu s níže uvedenými charaktery a o půlnoci důkladně zakopána na dvě stopy hluboko pod šibenici.
![]() | Tyto charaktery se malují na pergamen černým a červeným inkoustem. |
Při zakopávání této formy musíš být nejpozději již o půl dvanácté hodině půlnoční u šibenice, dále musíš natáhnout kruh z černé pásky z vlasů, poté již žádný, a celou práci vykonej podle předpisu, aniž by ses nechal poplést nebo vylekat. V tom kruhu zůstaň do slunce východu a z kruhu [pak] vyjdi pozpátku, poté však [jdi] domů, aniž by ses kdy ohlédl.
Příští rok o štědrovečerní noci se na tomtéž místě, kde je zakopána forma, roztaví zrcadlová hmota.
Jámy na toto tavení musí předem dle libosti vypálit hrobník. Tyglík musí být zcela nový, nepoužívaný. K zapálení ohně si vezmi do lucerny posvěcené svíce. Udělej znovu kruh kolem šibenice; začni svou práci přinejmenším o půl jedenácté a snaž se být s tavením hotov nejpozději do třičtvrtě na dvanáct, ostatně zachovej vše, co bylo dříve řečeno.
Jakmile je hmota roztavena, vhoď do ní pět kousků pergamenu, na které jsou napsána následující jména: Bileth , Dagol
, Astaroth
, Sathan
, Liles
. Jakmile je vše spáleno, zakopej tyglík na známé místo.
Třetího léta v tentýž čas a hodinu se zakopané vykope a forma se odlije.
Poté, o tříkrálové noci, začni [hmotu] brousit/leštit, ale ne déle, než od jedenácté do dvanácté hodiny o půlnoci, a pokračuj každý měsíc o prvním pátku [tak], aby bylo leštění hotové za čtyři měsíce.
Rytí k tomu náležejících charakterů se odehrává každou neděli a ve svátek o polednách, avšak poslední charakter se musí vyrýt v pátek o půlnoci pod šibenicí, k čemuž si musíš s sebou vzít umělce a starat se o jeho i své vlastní bezpečí. Jakmile bude i tento [charakter] hotov, zakop ho [tj. zrcadlo] znovu do téže prohlubně a nechej ho tam dobře zabalené ležet jedenáct dní a nocí. Ve dvanáctou noc však o půl jedenácté jdi tam, zapal v kruhu černomagický oheň, přines oběť a odvážně prones nad zakopaným zrcadlem známé zaříkávání. Poté zase poklekni, zaviň ho do cáru z košile oběšencovy, vše vykuř [kuřidlem] s kozími a koňskými chlupy a pak ho vlož do své levé kapsy, zakop své jméno spolu s datem narození napsané na pergamen do téže prohlubně, kde bylo zrcadlo, vyčkej jitra a jdi [pak] svou cestou, aniž by ses ohlédl. Doma ho uchovávej ve dřevěném pouzdře od hrobníka na dobře uzamčeném místě. Použití je takovéto: V půlnoční hodinu jdi na hřbitov s lucernou, postav zrcadlo na hrob a dívej se nehnutě do zrcadla. Tak budeš moci spatřit vše, jen se chraň, neboť nebezpečí je veliké, pokud by tě přepadl strach.
Oblast vědění dobrého a zlého se dělí na dvojité větve, z nichž jedny nesou plody dobra, druhé však plody zla. Proto se [i] věda magie dělí na dobrou a zlou.
Je pravá, nejvyšší magie, jež se nazývá TEOSOFIE, poznání Boha, přiblížení k Bohu a působení skrze Boha a dobré duchy.
Druhý oddíl se nazývá antroposofie, která v sobě zahrnuje poznání a vědění o lidské blaženosti zde na zemi. Člověk může být antroposofem, aniž by kdy dosáhl hodnosti teosofa.
Zlé čarodějnictví (magie) se dělí na kakosofii a kakodémonii. Ta první je odchýlením se od Boha, je temnem, vzdálením se od veškerého spojení s dobrem, soulad se zlými duchy. Kakodémonie, její sestra, je vědou o jedech, omamnostech a mnoha jiných tajemstvích [vedoucích] k neštěstí a zkáze člověka. Proto je také její spravedlivou odplatou časné a věčné trápení.
Existují zázračné jevy v přírodě, které jsou pro bytosti s ústrojím jako my nepochopitelné. Z toho ovšem nevyplývá, že vše, co nám bylo dosud nepochopitelné, musí nepochopitelným [i] zůstat, nebo že neexistuje.
Změnou, vybroušením, přípravou našich orgánů se věci kolem nás, které nám doposud byly nepochopitelné, mohou stát celkově pochopitelnějšími. V tom spočívá důvod pro dobrou a zlou magii. Nechť pochopí ten, kdo pochopit může.
Pravým projevením je, když tělo nebo bytost, jež ve stvoření skutečně existují, pro mne nejsou běžně vnímatelné jedině kvůli mému nynějšímu [smyslovému] ústrojí, nicméně po zjemnění, proměnění mých smyslů nebo díky určitému prostředku vnímatelné jsou. Tak se například ve vzduchu, v tekutinách atd. vyskytuje tisíce věcí, které jsou pro naše běžné [smyslové] ústrojí neviditelné, pomocí mikroskopu se však seznamujeme s novým tělesným světem a vidíme nové věci, které jsme předtím neviděli a ani vidět nemohli. A tak se to má i s ostatními smysly.
Mohou tedy existovat média, prostředky, které buď jemné předměty činí tělesnějšími, anebo zjemňují naše smysly, a tak v některém z těchto případů nastává nové, zázračné projevení.
Výpary lidí a zvířat mají ještě vždy tělesné částečky a pomocí umění mohou být zhuštěny, kondenzovány, tudíž díky tomu může někdo znázornit zvláštní projevení. Takže [i] bez hrobů, zemřelých nebo nedávno sťatých, oběšených či polámaných v kole může ten, kdo je mistrem tajemství kondenzace, zviditelnit [jisté] útvary. Proto se i všechny nigromantické operace odehrávají na šibenicích nebo hřbitovech. Největší podíl spočívá ve vykuřování, které je při takové operaci nepostradatelné.
Ne vše, o čem si myslíme, že je duch, nutně duchem je; existují těla toho nejjemnějšího druhu, která jsou však přesto těly.
Vše, co je v přírodě, je jenom řetězec; vše, co zde je, patří k celku.
Tytéž věci se mi projeví zcela jinak, když já nebo mé orgány projdou změnou.
Kdo chce číst, musí nejprve znát písmena. V zemi slepých mluvil vidoucí o slunci, a vysmáli ho.11 Chápavý porozumí.
V lidech jsou skryty velmi velké síly, díky jejichž vlivům lze činit nepochopitelné věci. Tato věda však neexistuje v žádné knize.
Oba tyto duchy lze získat do služby nejinak než písemným svazkem, z něhož může [člověka] uvolnit [pouze] duchovní během třetí mše vánoční.
Jelikož při kopání pokladů za pomoci zlých [duchů] hrozí vždy to největší nebezpečí, pamatuj každý [na to], že kdo se se zlým úmyslem vydává v nebezpečí, v nebezpečí zahyne.
Názor pradávných rabínů na zlé duchy je [tento]:
Jakmile Adam viděl, že Kain zavraždil svého bratra Ábela, byl tím natolik zasažen a rozhořčen, že si předsevzal zdržet se soulože s Evou a nesplodit tak již žádné děti. Kvůli tomu [však] upadl do neřesti onanie, z níž pak vznikl jistý druh zlých duchů, které Hebrejci nazývají šedim. Tento druh zlých duchů, [to] jsou vlastně takzvaní lomozící duchové.
Dělíčí čára mezi dobrou a zlou magií je jen [tenká] pavučina, a je proto navýsost nebezpečné pouštět se i do vědy dobré magie, aniž bychom se od moudrého mága skutečně naučili přípravě a teorii k tomu nezbytné.
Bázeň před Bohem, usmrcení starého Adama, vítězství nad svými vášněmi, modlitby, zpovědi, půsty a vykonávání dobrých skutků, včetně živé víry, důvěry vůči Bohu, je jedinou silnicí, po níž se lze jistě a šťastně dostat k cíli.
Moudrost a spása je od Boha.
Byl-li by kdo tak nešťastný a bezbožný, že by učinil smlouvu s nějakým zlým [duchem], nechť to svěří mágu, zabývajícímu se nebeskou magií, anebo opravdu zbožnému, Boha milujícímu duchovnímu; tak bude zachráněno jeho tělo i jeho ubohá duše. Ale ze všech pokladů, z nichž něco obdržel od ďábla, musí dvě části vydělit na mše sv., jednu část však chudým.
Kdo vlastní pravý svatý Šalomounův Almodel, aby se ho naučil používat podle nejtajnější nauky Sofara a Ostana, ten neomezeně poroučí všem knížatům temnot, a ve vědě magie již nepotřebuje žádného mistra.
Nezbytnými magickými rekvizitami jsou Áronův pentakl a magické zrcadlo, nebo jejich věrná kopie.
Obvyklými rekvizitami k magické operaci jsou:
za prvé: [znalost] dne a hodiny operace
za druhé: znalost vykuřovadel
za třetí: vědomost [o tom], jak udělat přesný kruh
za čtvrté: znalost pečeti ducha, určeného k projevení
za páté: vědomost [o tom], jak ovládnout neposlušného či vzpurného ducha
za šesté: a vědomost [o tom], jak zjeveného ducha bez nebezpečí propustit
Kdo není ve všech těchto pravidlech, včetně pravidel přípravy, přesně poučen, ten riskuje, že se stane navýsost nešťastným, neboť v tomto umění se nedá beztrestně fušovat tak jako v kterémkoli jiném. Proto se tato tajná věda právem nazývá
Nevolej k projevení zavražděného, na jehož vraždě ses mohl podílet.
Nikdy [nevolej] člověka skutečně ctnostného, milujícího Boha, jehož opravdu dobře neznáš.
Nikdy [nevolej] někoho ze svých nepřátel, jemuž jsi ublížil.
Nezdržuj žádného zjeveného nad čtvrt hodiny.
Nedávej mu více než tři otázky.
Nechce-li odpovědět ani na otázku potřetí zopakovanou, nikdy na něj s tou otázkou nenaléhej, ale zeptej se ho na něco jiného.
Zjeví-li se volaný s pláčem, ihned ho propusť.
Nikdy se neptej na tajemství, jejichž odhalení by tě mohlo zarmoutit.
Buď stále nebojácný, i kdyby se zavolaný zjevil v hněvu nebo ti hrozil.
Měj se na pozoru, kdyby se namísto zavolaného zjevilo něco pro tebe nečekaného, neboť to je největší nebezpečí a zároveň znamení, že jsi v operaci něco přehlédl.
Bývaly doby, kdy nezasvěcené oči pronikly do svatyně a pravda byla překroucena. Z nejčistšího pramene čerpali zlí lidé, z nečistých nádob rozdělujíce dalším zvědavcům, a tak se ze života stala smrt, z balzámu jed.
Na chrám svatých tajemství zaútočilo mimořádné množství drzounů. Chtěli se dívat nepřipravenýma očima a pracovat nečistýma rukama. Místo aby v pokoře ducha hledali dary moudrosti od Boha, odvážili se vlastními silami si vydobýt to, co je pouze darem Boží lásky. [Sami] líní a nedbalí, spolehli se na podobně líné, nevědomé vůdce, a nakonec zhanobili svatyni, neboť nedostali to, čeho si jejich pošetilé chtíče žádaly. Pomluvili pak pravdu jako lež, ducha Božího coby blouznění a pronásledovali všechny dobré, Bohu oddané lidi.
Proto blaženost – k zabezpečení dobrých, moudrých lidí – přikryla svá vysoká tajemství závojem, pročež vládne hluboké mlčení v jejích síních, kde ruka Božství odráží každého troufalého hříšníka ode dveří svatyně.
Drzoun, znechucen překonáváním sebe sama, ustoupil a upadl do rukou bludu. Vysmál se silám nebes a aby ukojil svou zvědavost, vyhledal síly pekla; a tak vznikla nepravost čarodějnictví neboli černá magie.
Tomu, kdo již jednou měl to neštěstí a byl sveden tak daleko, je zapotřebí dvojí síly a duchovní pomoci, aby si z toho pomohl [ven]. Zlo v něm mocně působí a vede ho od bludu k bludu, neboť nerozvážnost uvrhla nešťastníka do řetězů zlých bytostí, které se z jeho bludu těší a sráží ho stále dál do zkázy. Nejstrašlivější je, že z jistých obřadů a úliteb vzniklo mezi člověkem a ďáblem jakési sblížení a sjednocení, které mnohý pošetilec neprohlédne a tak se nakonec stane smutnou obětí pekla.
Jsou věci, které pro většinu lidí musí zakrývat závoj. Zlý člověk se znalostí vyšších tajemných sil by se stal ještě horším: ďábel se od zlého člověka liší pouze tím, že má více znalostí – používá je však výlučně ke zlu.
Umění a vědění, [jak přinutit] zlé duchy ke konání dobra, se nazývá andělská magie. Jedině ta dává člověku s čistými úmysly oprávnění zabývat se zlými duchy. Tohoto umění lze dosáhnout jedině a výhradně vlastněním svatého Šalomounova Almodelu, jehož rukopis je ovšem tak vzácný, že jeho vlastníka lze právem považovat za nejšťastnějšího smrtelníka. Tento rukopis pojednává o svatých andělech a jejich silách, kromě vyobrazení těch andělů obsahuje také [obrázek] beránka a pelikána a na konci rukopisu je vyobrazen čtverec. Ten poukazuje na jeho pravost. Převor Eugenius ho koupil od jednoho misionáře za 12 000 florinů, a po jeho smrti se dostal k moudrým, kteří bydleli pod horou Libanon.
Nepřítel pravdy využívá všeho, aby lidi odvedl od sjednocení s Bohem; a zatímco věda náboženská vede k jednotě a jedinosti ducha, černá magie se snaží svést k dvojnosti a mnohosti; veškerá její snaha spočívá v použití skrytých sil k boji proti jednotě a v navázání se na duchovní síly od této jednoty oddělené, aby v sobě a v přírodě vyhledávala to, co se má hledat pouze v Bohu, a toho, čeho láska používá k zachování člověka, bezcitně užívala k jeho zničení.
Ať si kdokoli, kdo tuto tak vzácnou knihu dostaneš do rukou, pamatuj na to, že se nazývá Nedotýkej se mne. V tomto umění se nedá nikdy beztrestně fušovat. Střez se toho, abys v ní listoval bez předběžných znalostí, bez zabezpečení, bez přípravy. V jistých dnech, hodinách a konstelacích se jí nedotýkej, jinak se staneš obětí své zvědavosti, své trestuhodné všetečnosti. Mysli na toto varování a hledej si v tomto umění skutečného mistra, který je schopen tě naučit, jak připravit z jedů blahodárný lék, a pošlapat draka a baziliška [dle Ž 91,13]. Běda, desetkrát běda tomu, kdo by mohl být nešťastný proto, že tímto varováním rouhavě pohrdne.
Konec.
1 Toto varování před zlými duchy je uvedeno nejprve v latině, níže přeloženo do němčiny (uvádíme jej pouze jednou). Poté je propojeno úryvky z Nového zákona. Citát i přes odkaz k „Albertovi“ pochází z III. knihy díla Johanna Reuchlina De arte cabbalistica, in: Petri Galatini Opus de arcanis catholicae veritatis, Basilej 1550, s. 887. V závorce se nachází chybějící slovo „mihi“, tj. credite mihi („věřte mi“).
2 Kolem r. 1775, možná později (komentář, ale recepty atd. mohou být starší).
3 Zde a dále rozsáhlá shoda s textem v knize Karla von Eckartshausen, Aufschlüsse zur Magie, II. díl, München 1806 (2. vyd.), s. 95n. (První vydání všech dílů v letech 1788–1792.)
4 Methridat und Theriach.
5 Text se jeví jako shrnutí popisu (nebo jeho inspirace?) ze zmíněné knihy Karla von Eckartshausen, Aufschlüsse zur Magie, s. 96nn.
6 Zde i dále v popisu rostlin rozsáhlá shoda s textem ve zmíněné knize, s. 99nn.
7 Překlad dle návrhu L. Loužeckého. Něm. Moosrohrwurzli – doslova „kořen z močálové třtiny“.
8 Snad zkomoleno z antris (antrum). Za informaci děkuji Zero_Grade.
9 Nebo „síly“ či „schopnosti“.
10 Nebo možná z plotu kolem hřbitova?
11 Viz také: Karl von Eckarthausen, Aufschlüsse zur Magie II, München 1806, s. 2.