- [22.12.24 11:36] preview

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [12.11.15 20:46] •

VELKY PRASE - [12.11.15 11:20]: Jedine zive uceni je v srdci a ze srdce. Mas, nebo nemas. Pak jsi zdrojem a nepotrebujes mnoho odkazu na autority, texty atd. To je esence buddhismu, kterou si predavame a sdilime ji. K chápání na tom mnoho není. Buď jsi prošel branou, nebo ne. Jsi promenen, nebo nejsi. Jak vedou veci, ktere tu tematizujes k promene? K probuzeni?

VELKY PRASE - [12.11.15 11:20] •

LOCKI - [12.11.15 10:59]: https://cs.wikipedia.org/wiki/Filosofick%C3%BD_skepticismus#Buddhistick.C3.BD_skepticismus a hezky je to ilustrovany napr. uceni Buddhy https://en.wikipedia.org/wiki/Kalama_Sutta jeden z heslovitych "prekladu" napr. "Christopher Titmuss: Light on Enlightenment" najdes i original a uplne preklady, ilustruje to buddhisticky (theravada) pohled na poznani a pravdu...

The Kalama People: ‘How are we to know which person who addresses us is telling the truth?’

The Buddha: ‘Do not accept anything because

1. Of repeated oral transmission.
2. Of lineage or tradition.
3. It has been widely stated.
4. It has been written in books, such as scriptures.
5. It is logical and reasonable.
6. Of inferring and drawing conclusions.
7. It has been thought out.
8. Of acceptance and conviction through a theory.
9. The speaker appears competent.
10. Of respect for the teacher.

Know what things would be censured by the wise and which, if pursued, would lead to harm and suffering.’

cili placas jako obvykle nesmysly, plynouci z tveho nepochopeni buddhismu a placani vseho dohromady.

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [12.11.15 10:59] •

VELKY PRASE - [12.11.15 08:01]: Je uplne jedno, jak si to nazves. Podstatne je, jestli mas, nebo nemas "pevne kriterium". Je uplne jedno, jaky koncept zvolis.

Pokud rozlisujes mezi absolutni podstatou a jeji manifestaci, jaky mas duvod pro skepticismus? Takove rozliseni predpoklada poznani toho absolutniho. To cloveka typicky zmeni. A vede to k prekroceni videni "nic nelze jednoznacne tvrdit". Zpusobem, ktery nevymyslis a ani si nepredstavis z pozic, ktere zde drzis. A prestoze pak dal muzes rict, ze nic nelze jednoznacne tvrdit, je i takove tvrzeni relativni!

Naloz s tim jak chces. Cesta je prosta. Odevzdani skepticismu a dalsich konceptu. Vcetne vsech tech relativizujicich, ktere maji typickou vlastnost. Nerelativizuji sebe. Tim se dokonale podobaji tem, kteri poznavaji vsechno kolem, ale stejnou rozlisujici pozornost nezameruji dovnitr. Byt skepticky ke skepticismu by byla z buddhistickeho pohledu zakladni poctivost i jen na urovni konceptu. Pomuze ale pouze prekroceni a obdahnuti meditaci, ktere vede k bezprostrednimu nahlizeni. Pak lze mluvit o totoznosti poznavaneho a poznavajiciho. Ta je opet nepredstavitelna a nevymyslitelna. Neni totiz necim dosazenym, ale navracenim k prirozenosti z umeleho vydeleni. Z toho plyne, ze kdyz neco takoveho pouzivas v argumentaci, da se usuzovat, jak to mas se zkusenosti.

VELKY PRASE - [12.11.15 08:03] •

ps: trochu smysluplneji je to zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pyrrh%C3%B3n_z_%C3%89lidy

VELKY PRASE - [12.11.15 08:01] •

LOCKI - [12.11.15 07:38]: ne to je celkem tradicni skepticismus https://cs.wikipedia.org/wiki/Filosofick%C3%BD_skepticismus kdyz vezmu pyrrhona (v podstate je to obslehnuty buddhismus, sam cestoval po indii) tak "1.) Nejsme schopni o žádné věci říci, jaká je doopravdy, ale pouze, jak se nám jeví; 2.) O všem můžeme mít protichůdné názory; 3.) Nepodařilo se nám najít pevné kritérium, podle kterého bychom věci poznávali a hodnotili -> Člověk by se měl raději zdržet jakýchkoli úsudků o skutečnosti, protože nic nelze jednoznačně tvrdit = skepse."

ja nic nerelativizuju, jen rozlisuju mezi absolutni podstatou a jeji manifestaci, ony dve pravdy jak je zna buddhismus, to neni relativizace absolutniho, ale rozliseni.

dekuju za dalsi pomylene zhodnoceni, i kdyz popravde tve nazory na moji cestu me zbla nezajimaji ;-)

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [12.11.15 07:38] •

VELKY PRASE - [10.11.15 13:23]: Na me to dela dojem, ze jsi clovek, ktery pristupuje k pozna(va)ni s presvedcenim(!), ze pravdive poznani vlastne neni mozne. :-) S tímto presvedcenim pak overujes, zda Tve poznani je, nebo neni presvedceni?

Pak jsi vzal z buddhismu kategorii absolutniho poznani s jeho tradicnim popisem sjednoceni poznavaneho a poznavajiciho. Z Tvych popisu je ale znat, ze jde o prevzaty koncept. Toto spojujici poznani totiz resi relativitu, kterou tu opakovane tematizujes velmi jiste a elegantne. Pri uprimne snaze po pravdivosti vyplyne, ze relativizovat je jen nastrojem. Ten ma omezeny dosah i ucel. Je-li ucel splnen a clovek diky nemu uziva vhledu, nema dal potrebu relativizaci resit. Ta ma ukol uvolnit misto schopnosti primeho poznavani, kde mezi poznavajicim a poznavanym mizi rozdeleni.

Tve vypovedi, ktere zde v ruznych podobach opakovane predkladas svedci o fazi cesty. Je to stale faze rozpousteni konceptu, zvyku a stereotypu, ktera jeste nema teziste v rozvijeni umeni vhledu. To je ale naprosto v poradku a uprimnost na teto ceste ocistovani vede k probuzeni schopnosti primeho poznani. Jen se tezko shodnes s nekym, kdo je v dalsim kroku cesty, protoze stale prosazujes metody a predevsim pristup, ktere jsou pro tuto dalsi fazi jiz neadekvatni.

VELKY PRASE - [10.11.15 16:05] •

SNOP - [10.11.15 15:38]: "když mé jednání na základě poznání vede k výsledkům, které jsem předpokládal" definuje pravdivost resp. jeji praktickou (empirickou) verzi. zbytek je vec spis nadhledu a volby adekvatniho kontextu a podminek.

SNOP - [10.11.15 15:38] •

VELKY PRASE - [10.11.15 13:23]: ono jsem zmiňoval i to, že to částečné poznání je vždy částečné ;-)
Já popravdě pro to svoje uchopení ani nemusím definovat pravdivost, což je taky obvykle velký problém. Prostě když mé jednání na základě poznání vede k výsledkům, které jsem předpokládal, je to poznání, i kdyby to z jiného pohledu byl mýtus či dokonce blbost. Takže i paranoik má v tomto smyslu poznání.

VELKY PRASE - [10.11.15 13:23] •

SNOP - [10.11.15 12:47]: kdyz uz jsme se dopracovali k epistemologii :) tak jsem skeptik a empirik. takze obecne mam problem rozlisit ono poznani od presvedceni, proto ten casty interaktivni proces abych to verohodne rozlisil (tj. v kontaktu s tou realitou) a mam problem na to nahlizet jak to pises ty (pokud uz jsme se moc nerozesli), tj. pro me to ujednoceni neni obecne plne mozne, spis je to nekoncici proces poznavani (tj. konfontace presveceni/poznani s empirickymi zkusenostmi a obcasnym zjistenim ze poznani bylo jen presvedceni) kde neni mozne dosahnout plneho/kompletniho (pravdiveho) poznani, proto me ta exaktnost a 100% pravdivost prilis netrapi a nedesi. (a ted pomijim ono absolutni poznani, kde odpadaji nejen ty problemy s koncepty, ale i to rozdeleni toho prozivajiciho a prozivaneho, cili z principu tam k jakemusi sjednoceni dochazi jen na jine urovni, ktera mi dole stejne nepomuze - coz jsi zminoval i ty)

SNOP - [10.11.15 12:47] •

VELKY PRASE - [10.11.15 09:49]: Zase jdes uplne jinam. Bavime se o "poznani", tedy vlastne o poznani poznani, nikoli o necem, co je trivialne analogicke hrnku. Samozrejme, ze muzes poznani nazvat qwirdkss a nic se nezmeni. Ale, podobne jako s tim hrnkem, se nic nezmeni ani na te veci same. Hrnek je definovan tim, ze udrzi tekutinu (a jeste dalsimi vecmi, ale toto je podstatna vlastnost). Ja se bavim o tom, co je podstatnou vlastnosti poznani. A - abych to vratil zpet - rikam, ze podsatnou vlastnosti je to ujednoceni (resp. ujednocovani, ktere ma vzor v te jednote sebenahledu).
Mimo jine proto je mi vlastne celkem jedno, kdyz obcas rikas, ze posouvam vyznamy slov - protoze mi jde o ty vyznamy, ne o ta jmena. Kdo si musi byt jist, zda je neco polevkova misa nebo hrnek, aby se z toho napil, k tomu holt nemluvim.

VELKY PRASE - [10.11.15 09:49] •

SNOP - [09.11.15 16:17]: jen takovy nedavny prakticky priklad, vytahl jsem ze skrine predmet a nevedel jestli je to rozplacly presrostly hrnek nebo polivkova miska s uchem, mozna bych to mohl nazvat hrnkem kdyz do toho naleju caj a miskou kdyz polivku nebo to ma mozna nejaky specificke jine jmeno ktere ja neznam - kazdopadne to jestli vim ci nevim jak se ten predmet nazyva nespada do poznani to je prevzata informace, to ze do toho muze nalit caj ci polevku uz ano, navic mi po chvili doslo ze je jedno jak ten predmet nazvu, nazev na nem nic nezmenil (na te realite o ktere je to poznani) jedine co to meni jsou me konceptualni skatulky ktere se tu realitu snazi popsat a nejak uchopit, ale nejsou ji samotnou.

tzn. kdyz pominu ono oblast matematicke abstrakce, kde si ty pojmy muzes definovat presne - jelikoz to neni o realnem (a komplexnim) svete, tak zadny pojem neni nikdy na 100% presny a jednoznacny, tim ze se jich snazis pouzit co nejmene na tom nic nezmeni, pro me naopak to zarazeni do sirshiho kontextu s vice pojmy umoznuje tu nepresnost omezit (byt ne uplne odstranit). proste to ze vim ze to neco mezi zmrsenym hrnkem a divnou miskou na polevku mi dava vic informaci nez to ze jen nevim jak to pojmenovat, proste mohu pouzit vice vagnich pojmu k dosazeni vetsi jasnosti vysledku, o coz se ty s tim redukcionalistickym pristupem zbavujes.

SNOP - [09.11.15 16:17] •

VELKY PRASE - [09.11.15 15:58]: Nejde o exaktnost pojmu, jde o to, ze ony jsou zavedene, ale nikdo moc nevi, co se jimi mysli, byt se obvykle (ale jenom obvykle) shodneme. Nejde o to je stoprocentne vyjasnit, jde o to ukazat, ze nejsou jasne.

Ten interaktivni proces je bezny, otazka je, zda pak mluvit o poznani. Nejspis na zacatku ne - minimalne prave nevis, zda vis. Tedy rozdil je v objektu vypovidani - mozna vis-znas-umis to, o co jde, a v tin uz jsi sobestacny, Ale nejsi sobestacny - a proto ten interaktivni proces - v tom, co se vlastne chce.

VELKY PRASE - [09.11.15 15:58] •

SNOP - [09.11.15 14:56]: nesou nejasne ani nezjevne, jen nejsou 100% exaktni jako abstraktni matematicke pojmy. ja ty pojmy nezavadim, jsou uz zavedene, jen je pouzivam a snazim se je pouzivat pokud mozno vyznamove odpovidajicim zpusobem v danem kontextu. nejsem proste teoreticky matematik pracujici v abstraktnim a omezenem matematickem "svete" a nesnazim se sveta udelat exaktni matematickou abstrakci, tzn. nepotrebuju byt 100% exaktni a jednoznacny a zavadet si vlastni pojmy platici jen v konkretni "veci" na to aby mi bylo rozumet, proste davam prednost sirsimu/obecnemu kontextu i za cenu nezbytne neexaktnosti.

ten posledni prispevek nebylo rozporovani toho co jsi psal, ale obecny pohled kdyz uz jses na nej ptal co tim myslim... generalne mi neslo o ty zavery (snad mimo: "celkove poznani je ono POZNANI"), ale ten konstrukt jak jses k nim dopracoval. krom toho ja kdyz nekomu vyhovet a vim-znam-umim tak k tomu casto potrebuju neco mimo me, ty myslis to ze si na tu vlastni otazku umis sam odpovedet a nemusis tu odpoved hledat vne, pro me je to casto interaktivni proces s okolim (nebo mnou samym) nez zjistim jestli vim-znam-umim nebo ne-... (pominu-li banalni zalezitosti)

SNOP - [09.11.15 14:56] •

VELKY PRASE - [09.11.15 13:33]: Problem je, ze ti vubec neprijde divne vysvetlovat pojmy jinymi pojmy, ktere jsou stejne nejasne a nezjevne. Co je to "znalost" ci "informace"? Cim se lisi "veci" "ziskane primou zkusenosti" od "vyctenych z knih"? Co je "realny svet"? To je prave to zavadeni dalsich pojmu. Navic se to imho miji s podstatou problemu.
Dam nekolik prikladu:
- Je matematika objekt realneho sveta? Pokud ne, lze o ni nabyvat znalosti? A lze to jinak, nez z knih? Treba o tom, co je to holomorfní funkce? Pokud ano, co je to tedy vlastne ten realny svet?
- To samé s estetikou. Lze mit poznani o krase? Je krasa objekt realneho sveta?
- Co jsou to ty znalosti? Je schopnost odrecitovat basen znalost? Je schopnost odrecitovat definici limity znalost?
- Je tvrzeni, ze obloha je modra s hnedymi puntiky, znalost? Je presvedceni, ze 9/11 byl inside job, znalost? Je presvedceni, ze 1+1 je 3.5 znalost?
- Jak lze nabyvat znalosti o necem? Co je to ta vlastni prima zkusenost? Jiste neni nikdy nici vlastni primou zkusenosti, ze veci tezsi nez vzduch vzdy padaji. Prima zkusenost nam rika, ze spadla ta ci ona vec. Lze nejak vlastni primou zkusenosti dojit k onomu zobecneni?
- Nemusim mit pro nabyti nejake zkusenosti uz nejake poznani ci znalosti? Pokud ani nevim, co zazivam, nemuzu ziskat ani zkusenost o tom, co zazivam.

Vetsina vyse uvedenych otazek je ve skutecnosti dost tezkych a blbe se na ne odpovida, pokud je clovek nechce smest se stolu s tvrzenim, ze to jsou takove ty otazky nimraly, kteri jenom zeslozituji zjevne veci (protoze ty pojmy jsou prece tak samozrejme).
Proto se na ne ani odpovedet nesnazim. Pouze pozoruji, co je spolecne vsemu, cemu pripisuji poznani, resp. poznavani. A co to je? Vskutku to, ze kdyz clovek neco vi-zna-umi, tak se nepotrebuje vztahovat mimo sebe. Nekdo (klidne i ja sam) po me neco chce, a pokud to vim-znam-umim, tak mu muzu vyhovet, aniz bych potreboval neco dalsiho. Pokud potrebuji neco dalsiho, tak v tomto aspektu nevim-neznam-neumim.
Redukce na "ptani se" je vskutku redukci - podstatnym prvkem je prave ten vztah k necemu vnejsimu.
Je jasne - a jaktak ctu, co pises, tak mam za to, ze sis poradne ani neprecetl ten muj puvodni prispevek, kde to rikam - ze kazde konkretni poznani je poznani castecne, prave proto, ze "zvidavy clvoek muze stale mit dalsi otazky". To je dano uz tim vyznamem slova "konkretni". Pouze celkove poznani nemusi byt castecne.
Jenomze - a opet sis jenom neprecetl, co pisu drive - celkove poznani je ono POZNANI. To ani prave nemuze byt castecne, prave proto, ze je nedelitelne. A prave proto je sebenahledem. Pokud totiz ma to POZNANI mit pro nas nejaky smysl, musime v nem byt - nejak - pritomni i my. Ne my jako castecne bytosti, to je samozrejme nesmysl, ale my jako prave sebenahled, tedy to, co v uplne nejzazsim smyslu myslime, kdyz rekneme "ja".

Co se tyce pojmovosti, zbytecne mi vkladas do ust neco, co zase pro zmenu nerikam. Pojmy - ci obecneji diskursivita, coz se vztahuje i na zkusenosti a zazitky - jsou domenou, o ktere mluvi to castecne poznani. Kdybych chtel parafrazovat to, cos psal, tak prave diskursivita je onen "realny svet" - ve skutecnosti ale prave "castecna mysl". Ktera se ujednocuje - stava sobestacnou (ale nikdy nestane, prave kvuli sve castecnosti) - prave poznavanim. Ale toto je prave obrazem te "PODSTATY", ostatne opet, jinak by to nebyla "podstata". Proto opet, poznani je obrazem POZNANI a proto je POZNANI nazvano takto, protoze jeho obrazem je to, co nazyvame poznanim.
A poznavanim zcela zjevne nelze dojit k POZNANI. Na to je treba zasveceni, tedy zmena zcela jine kategorie.

Long story short, bojujes proti strasakovi.

VELKY PRASE - [09.11.15 13:33] •

SNOP - [09.11.15 12:40]: inu, ja nijak ostatnim reagovat nebranim, nemam ani jak :-)

ja nevim, asi bych se drzel tradicni definicice, ze poznani je nabyvani znalosti o realnem svete, nepocitaje uceni/prebirani znalosti ci informaci. tj. tyka se to smyslu/vnimani, pameti... tzn. zahrnuje to "veci" ziskane vlastni primou zkusenosti a ne vyctene z knih. a na rozdil od tebe tam nemam zadny pozadavek na (vnitrni) uplnost (tj. nemaje dalsich otazek, ty nebude mit ani debil co temer nic nepoznal, stejne tak zvidavy clovek muze (alespon v te relativni rovine) stale mit dalsi otazky a poznavat stale neco dalsiho, vc. sebe - v te manifestaci).

ja vidim ono "magicke" poznani jako mix toho relativniho (chces-li normalniho, kazdodeniho) poznani a toho absolutniho POZNANI, problem je ze je zde odlisny proces dosazeni toho poznani, v tom relativnim ho muzes nabyvat (a obvykle nabyvas) postupnym hromadenim dilcich poznani/zkusenosti, v tom absolutnim to takhle nejde, to je svym zpusobem celistve a nedelitelne - byt se k nemu muzes postupne priblizovat, tam poznavas tu mysl/Boha/PODSTATU ci jak to tomu kdo chce rikat, ale mimo ty jednotlive dilci manifestace ktere ti obvykle brani poznat to co je za nimi kdyz jim venujes prilis pozornosti, tj. naopak musis odhlednout od tech jednotlich manifestaci abys mohl prozit tu mysl/.../PODSTATU tj. spis neco odstranujes nez hromadis.

zrada je v tom za rada systemu tohle mixuje a nerozlisuje, tj. ty se z jedne strany rekneme drzis nejakeho systemu co to cilove POZNANI popisuje konceptualne v pojemech (coz neni to POZNANI vlastni, ale jen jakysi ukazatel patricnycm smerem) a spolu s tim se mohou (nebo nemusi) odstranovat ty prekazky pro to POZNANI tj. ty koncetupalni zatemneni (chybne koncepty) co ti brani dosahnout toho primeho POZNANI. tady intelektualni pochopeni toho systemu negarantuje dosazeni POZNANI. jinak receno POZNANI neni intelektualni konstrukt z pojmu (at uz vycteny ci individualni), ale vlastni zkusenost/prozitek toho "jak to je".

SNOP - [09.11.15 12:40] •

Nicmene vzhledem k tomu, ze reagujes uz zase jenom ty, a ja jestli jsem neco uz davno vzdal, tak vysvetlit ti cokoli, tak bych rekl, ze dal pokracovat je ryzi trepeni si huby a zabijeni diskuse.

SNOP - [09.11.15 12:36] •

VELKY PRASE - [09.11.15 08:10]: A co presne je tedy dle tebe poznani? To normalni, kazdodenni?

VELKY PRASE - [09.11.15 08:10] •

SNOP - [07.11.15 15:45]: inu to co pises se pouziva, ale v ruzdnych komplexnejsich (a ucelenych) systemech - i napr. buddhisticka abhidharma, tj. mas nejaky "blabloleni" co slouzi k uchopeni vyznamu tech pojmu a jejich provazani, ale to jsou ucelene texty ne cosi vytrzeneho z kontextu... aplikovat to na par vet "v lufte" mi prijde ujety, tady davam predost drzet se pokud mozno znameho a obecneho vyznamu pojmu.

SNOP - [07.11.15 15:45] •

VELKY PRASE - [07.11.15 04:28]: No aspon nezavadnim dalsi pojmy. To, ze to nedokazes udrzet, neznamena, ze to neni nejen udrzitelne, ale dokonce i velmi prirozene.

VELKY PRASE - [07.11.15 04:28] •

SNOP - [05.11.15 11:39]: PODSTATA je zakladem pro jeji jednotlive manifestace, ale jeji POZNANI ci poznani tech manifestaci je uz vec druha, jako obvykle prijdes s neudrzitelnym konceptem a kdyz se na to snazim pouzkazat menis vyznam pojmu (zcela mimo obvykle obsahy) abys udzel ten neudrzitelny konstrukt, ponekud podivny postup.

SNOP - [05.11.15 11:39] •

VELKY PRASE - [05.11.15 10:14]: Hm, tak proste jenom tvrdim, ze nemas pravdu. POZNANI je vskutku zakladem toho, ceho je kazde jednotlive poznani obrazem, a prave tak jako v jednote, kde neni zadne ve mne ci mimo mne, tak i u poznani jde o sjednoceni, o onu sobestacnost. A prave proto tomu nalezi stejne slovo. Moc si uletavas na parcialnich predstavach, aniz bys videl celkovy obraz.

VELKY PRASE - [05.11.15 10:14] •

SNOP - [05.11.15 09:38]: no vsak prave ze ten proces poznani a POZNANI se podoba stejne jako to lidske ucho a ucho od hrnku, tzn. nejake konceptualni odvozovani neceho od jednoho ke druheho moc nepomuze. dalsi pro me pochybna vec je resit jednotu a rozdelit sebe a to ostatni, kdyz uz dojdes ke skutecne jednote tak neni zadne "ve me" a "mimo me", ono neni ani zadne "ja".

SNOP - [05.11.15 09:38] •

VELKY PRASE - [05.11.15 04:28]: Naopak, sedi to vzdy, krom homofonii, resp. tech homonymii, kdy je etymologie odlisna. Oboji je v pripade poznani/POZNANI neudrzitelne. Jinak, ucho na hrnku se skutecne odvozuje od ucha lidskeho, zub na pile od zubu v tlame ci puse.

VELKY PRASE - [05.11.15 04:28] •

SNOP - [04.11.15 12:24]: jj, napriklad https://cs.wikipedia.org/wiki/Lama a https://cs.wikipedia.org/wiki/L%C3%A1ma ;-) byt u nekterych "vyjimek" to sedi, obvykle se tyhle "veci" povahou lisi. jmeno je jen jmeno poplatne kontextu ve kterem je pouzito... (napr. i bezne oko, ucho, zub, krk,... ve vsech moznych vyznamech). snazit se exaktne pojmove uchopit neco absolutniho je z principu odsouzeno k nezdaru, v lepsim pripade na to lze neprimo poukazat a jak jsem se snazil naznacit v VELKY PRASE - [03.11.15 22:59] tak to POZNANI nevznika nahromadenim dilcich poznani, tj. neni o tom jestli mas jeste otazky ci ne. (napr. mentalne retardovany otazky mit nemusi a presto to neznamena ze dosahl poznani ci POZNANI).

ABELES - [04.11.15 16:51] •

SNOP - [04.11.15 12:24]: I ty jeden Kratyle, kéž by to platilo i o managementu jakosti.

SNOP - [04.11.15 12:24] •

VELKY PRASE - [03.11.15 22:40]: Veci maji jmena podle sve povahy. POZNANI by nebylo POZNANI, pokud by poznani nebylo jeho obrazem.

VELKY PRASE - [03.11.15 22:59] •

ps: ono to absolutni/buddhovske poznani paradoxne nejde smerem hromadenim dilcich poznani k dosazeni kompletnosti/uplnosti, ale naopak odstranenim tech zatemeneni a chybnych konceptu, protoze tohle poznani je soucasti nasi podstaty viz. buddhovska podstata tathagatagarbha https://en.wikipedia.org/wiki/Buddha-nature - tzn. je zasadni rozdil mezi realitivnim poznanim a tim absolutni POZNANIM (byt jedno muze vest k druhemu, napr. studium dharmy je samo o sobe jen relatvni poznani)

VELKY PRASE - [03.11.15 22:40] •

SNOP - [03.11.15 14:47]: myslim ze to moc komplikujes a mixujes poznani s POZNANIM (mysleno relativni poznani v rovine manifestace, a to absolutni poznani co je za tim). na to abych poznal ze jsou brambory uvareny (ci vedel jak to poznam) nemusim byt buddha a dokonce i plne realizovany buddha muze mit dalsi otazky (viz. diferencialni rovnice, tj. v te relativni rovine). to magicke poznani je (pro me) smeskou toho relativniho i absolutniho poznani, pokud je magie o pusobeni na to relativni skrz to absolutni potrebuju urcite poznani obojiho (bez naroku na nejakou vycerpavacici kompletnost/uplnost toho poznani).

vadzrajana casto rozlisuje "nahe videni" od "poznani/vedeni" to prvni je prime (nekonceptualni, "nezaclonene") vnimani "reality" to druhe je sekundarni pojmove uchopeni tehoz - ktere je uz od te "reality" vzdalenejsi, i viz. to co psal KRADEK nize.

SNOP - [03.11.15 14:47] •

K problému poznání. Ono je těžké vůbec uchopit, co je to poznání, a jak je odlišit od mínění a zdání. Dosud nejlepší poznání (či mínění o) poznání, které mám, je následující:
Poznání není nic jiného, než autarkie (αὐτάρκεια), což bychom do češtiny přeložili asi jako soběstačnost. Jak to myslím? Pokud něco nevím, zeptám se. Kdy odpověď na otázku budu považovat za adekvátní? Pokud se již nemusím dál ptát, pokud už se ve mně netvoří otázky. Proč se ve mně netvoří otázky? Protože již mám vše, co potřebuji. Řeknu, že něco vím či znám, pokud se nemusím ohledně toho na nic ptát. Co je ovšem otázka? Vztahování se ven, mimo sebe.
Dobře, to jsme ale ještě na jazykové rovině. S trochou představivosti se ale dá pochopit, že naše jednání ve světě je svého druhu komunikace. Že když něco udělám, tak vlastně se ptám světa, jak to dopadne. Experiment má vyloženě tuto strukturu. U bězného jednání předpokládáme, že už víme, jak to dopadne, čímž chceme říct, že onen výsledek již máme v sobě. Pokud tedy něco o světě vím, tak v tomto ohledu už to, co mi svět odpoví, mám předem.
Úplné poznání je pak úplná soběstačnost, tedy nepotřeba se vztahovat kamkoli mimo sebe. Jednota všeho ve mně.
Každé konkrétní poznání pak bude naopak jen částečné, protože nakonec se vždy vztahuje k něčemu vnějšímu, i kdyby nakonec jenom otázkou "a proč?".
Je pak jasné, že poznání má strukturu přesvědčení, že nemůže jít o oddělená fakta, protože oddělená fakta se vždy nějak vztahují k něčemu vnějšímu (i kdyby jen tím, že k něčemu se vztahují části těch fakt).
Úplné poznání pak spadá vjedno se sebenáhledem, protože nakonec člověk sám nemůže doufat, že se stane zcela soběstačným, pokud ani neví, kdo je on sám (tedy otázky o sobě klade někomu vnějšímu). Naopak, plně vědomý, probuzený člověk, si je sám sebe vědom, tedy nemá otázky o sobě, a nakonec zjistí, že v něm je vše, a tedy nemá otázky ani o ničem jiném.
Asi je nakonec vhodné podotknout, že úplné poznání neimplikuje částečná poznání: buddha neuměl řešit diferenciální rovnice. Ale z vědomí buddhy diferenciální rovnice plynou, jen nerozvinutě: na semeni také nelze spočítat listy.

SIGHT - [03.11.15 11:16] •

PILGRIM - [02.11.15 21:06]: Jak jsi sám napsal, "poznání vnímám ve smyslu prožitku".
Poznáním se ovšem vyvazuješ z nesmrtelnosti.
Strom života vede k poznání ve smyslu pro-žité zkušenosti;
cokoli žije, podléhá smrti, z hlediska nesmrtelnosti má "cejch smrtelného", pomíjivého, dočasného a tím omezeného; čili ten co byl stvořen jako věčný se tím proti svému stvoření provinil, jelikož si zvolil dočasnost - zvolil si "zkušenost Stromu života", kolo utrpení z něhož nemusí být návratu na tu samou pozici, na kterou byl stvořen (třeba z důvodu obalením se nánosy zkušeností, které jej budou natolik tížit, že se do "nesmrtelných" úrovní zkrátka přirozeně nedostane, nedosáhne na ně a budou mu utrpením).
"Zkušenost Stromu života" (nebo jemu obdobných cest) je jednou z mnoha možností volby, která byla člověku dána k jeho sebepoznání, k tomu, aby se uvědomil ve světě, k jeho sebe-překročení; je stejně dobrovolná jako nevyhnutelná; je to mystérium, které překračuje Stvoření tak, jak ho známe.

KUATO - [03.11.15 07:52] •

PILGRIM - [02.11.15 21:06]: kdyby byl nas zivot nasim jedinym, pak by ukamenovani "za lasku" bylo opravdu hanebne a takovy Buh, ktery by k tomu bez dalsich duvodu nabadal by byl jiste pekna kurva. nicmene zivot narozenim nezacina a my nezaciname nas pribeh psat od prvni kapitoly a tak "laska" ma mnoho podob. nektere jsou jen ruzne zamaskovanym chticem, jine lpenim, nektere opravdu vysledkem velkeho hrichu (predstav si, ze by jeden partner pro "lasku k cloveku" donutil sveho druha zapomenout treba na svuj slib/zavazek k Bohu, jen tak pro nazornost), coz v danou chvili (kdy se dva "znovu" setkaji) nemusi byt vubec patrne, ale ukaze se az v case.. pak mohou byt jeden nebo oba ruzne biti ruznymi zpusoby..

AFAR - [02.11.15 23:26] •

PILGRIM - [02.11.15 21:06]: Přesně tak, skrze prožitek dochází k poznání, přesto ne vždy, když prožíváme, poznáváme. Ono v ten okamžik, kdy člověk pojedl ze stromu poznání, se vydělil z Boha, padl. Od té doby již není v jednotě s Bohem. Tím se, myslím si, provinil Bohu. Padl do materie, do chaosu, a pak přišel Kristus, který "přinesl" Boha zpět lidem a tím také možnost opět spočinout v jednotě s Bohem, to díky němu můžeme někdy při meditacích zažívat Boha.

Proč Bůh strom poznání dobrého a zlého stvořil, nemám ani tušení, a myslím, že ani nikdy mít nebudu. V zásadě mi připadá, že otázky typu "Proč je toto tak, jak to je." jsou vlastně nezodpověditelné. Ani pomocí mystiky, ani pomocí magie na ně člověk odpovědi nenachází. Jak píšeš, otázky končí prožíváním Boha...

Jaký systém nahlíží na pád člověka z důvodu ztráty poznání?

V kostele se ve spojitosti s rozvodem zmiňuje verš: "Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj." Popravdě, připadá mi to jako laciná výmluva a velká dezinterpretace. To, co Bůh spojil, je pro člověka nemožné rozloučit. Je to jako když se zamiluješ, ten člověk se tím stává Tvou součástí a již navždy Tvou součástí zůstává.

KRADEK - [02.11.15 22:03] •

PILGRIM - [02.11.15 21:06]: Slova neučí a poznání tak jde skrze procítění, proto ani poznání není rozumováním. Rozum je nástroj uchopení a zde je problém, že slova již nejsou dost výstižná, proto je poznání jedno, a přesto pro mnohé jiné, jako je mnohostranný obsah pojmu, dle jeho náhledu. Kdo píše jen skrze mysl, ten označí i poznání za nesmysl, není to mysl, kdo slova váže, přesto je ona tou, kdo černé v bílé háže. Strom poznání je stromem celku, když máš dobré a zlé tak, tak jsi venku. To již jsi myslí uchopil, omezeně, jak zorný úhel pochopils, jak třeba vztah k té ženě. Ve světě kontastu, poznání, hry plné balastu, a i doznání, docházíš k sobě ve svém omezení, přesto však tak, že černé, bílé, je, i není.
Spravedlnost, vina, v tom jed je skryt, odpovědnost je klíčem, vše tak, jak má to být.

PILGRIM - [02.11.15 21:06] •

AFAR: "Toto je poznání, anebo se pletu? Co je tedy to poznání, když ne vytvoření představy, která odpovídá prožité zkušenosti?"
Představou je cokoli co právě neprožíváš ale o čem uvažuješ.
Ovšem tyto představy bych nenazval poznáním, spíš jen názorem.
Poznání vnímám ve smyslu prožitku, tím že to prožiji to poznávám.
Nemohu přeci poznat něco co neprožiji, ale o čem jenom přemýšlím.
Poznat znamená vědět, a "já vím" můžeš říci jen v případě že to prožiješ, protože pokud to neprožiješ tam můžeš říci pouze "já si myslím" nebo "já věřím".
Proč je v Bibli strom poznání dobrého a zlého nazván slovem "poznání" netuším, ani netuším proč by člověk který dosáhl poznání měl propadnout smrti nebo se dokonce tím provinit proti Bohu.
Pak zde vyvstává ještě otázka proč Bůh ten strom do zahrady umístil, když nechtěl aby jeho ovoce kdokoli trhal.
Všechno jsou to nekonečné otázky, nekončí s odpovědí kterou ti někdo dá, protože každá odpověď zase vyvolá další otázky.
Všechny otázky končí ve stavu prožívání Boha, protože ve stavu sjednocení s Bohem žádné otázky nevyvstávají.
Navíc tu nemáme jen Bibli, máme desítky jiných svatých písem, líčící pád člověka zcela odlišným způsobem a třeba i zcela opačným způsobem, např. pád člověka nastal díky tomu že ztratil poznání a upadl do nevědomosti, narozdíl od Bible která tvrdí že člověk upadl protože získal poznání. Rozdily možná jsou díky různé mentalitě, ale možná si stačí položit prostou otázku, je příběh o prvních lidech dílem Božím nebo jen nějakého člověka který svým příběhem chtěl jen něco sdělit? Jak přesně se dokázal tento člověk sdílet s ostatními a v jaké skutečné poznání měl? Když se podíváme na jiné Biblické výroky, tak tam najdeme třeba že žena která se dopustí cizoložství má být ukamenována k smrti. Myslíš si že si Bůh přeje aby nějaká žena, která navíc v té době mohla být ke sňatku donucena svým otcem a mohla mít tedy za manžela muže kterého nemilovala a ke kterému mohla dokonce cítit i odpor, a který se k ní mohl chovat i hrubě atd., a návázala láskyplný vztah s jiným mužem, s mužem podle svého srdce, kterého milovavala a snímž se tedy i pomilovala, myslíš si že takový čin této ženy si opravdu zasluhuje smrt a že Bůh po její smrti touží? Já o tom pochybuji. Spíš si myslím že Bůh smrt nepřeje nikomu, a myslím si že si nepřeje ani to aby o tom koho si dívka vezme nerozhodoval její otec ale aby se mohla rozhodnout sama dívka podle svého srdce. Myslím že ten příkaz vznik z čistě lidské vůle, a to z vůle člověka hodně nevědomého i zlého, když považuje manželský vztah za vztah vlastnický a v podstatě otrocký, neboť nazírá svou ženu jako otrokyni která nesmí mít svou vůli, nesmí sama rozhodnout, ale musí svého muže ve všem na slovo poslouchat, a pokud neposlechne pak ji ztrestá smrtí. Tohle je velmi primitivní mentalita. Dnešní civilizovaný muž by nevěrnou ženu určitě neodstoudil k smrti, ale buď by se s ní rozvedl nebo v případě kdy se jednalo jen o jednorázové "uklouznutí" by nevěru své ženě odpustil, vědom si toho že manželka svým vstupem do manželství neztrácí svobodnou vůli a nestává se manželovou otrokyní. Manželství je vztahem lásky, a tem kde muž bere kámen do ruky aby jím umlátil k smrti svou ženu o lásce nemůže být řeč. Tím chci říci že mentalita autorů Bible nebyla totožná s naší mentalitou, a není důvod jejich vývody, filosofické i náboženské, brát o nic víc závazně než jejich vývody o kamenování cizoložnic atd..

AFAR - [23.10.15 11:33] •

LOCKI - [16.10.15 09:03]: Locki, Tvoje příspěvky jsou pro mě vždycky velkou inspirací, děkuji.

VELKY PRASE - [16.10.15 13:46]: Děkuji.

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [16.10.15 21:09] •

KUATO - [16.10.15 12:17]: Zadna jedna metoda neni vsespasna. Je umeni nechat veci stat se a je umeni sebrat vuli a silu a vybojovat je. Zalezi na situaci. Nas pribeh je zivy, odpovida zive. Pokud nevyvazene volime jednu metodu, vzdycky se dostaneme do slepe ulice, kde ten pilny tluce hlavou do zdi a ten liny u ni sedi. :-)

VELKY PRASE - [16.10.15 13:46] •

AFAR - [15.10.15 23:04]: ps: jak to chapu ja, tak to co te zmeni je prekroceni sama sebe smerem k okoli a jeho uzitku, tj. smysluplne jednani pro ostatni a to vychazi z toho poznani jak to funguje a co ktere jednani zpusobi (a ne naopak, viz. buddhisticky koncept bodhicitty https://cs.wikipedia.org/wiki/B%C3%B3dhi%C4%8Ditta a paramit https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C3%A1ramit%C3%A1) - tohle vede ke skutecne zmene charakteru (byt v principu stale dilci) naopak ta egocentricka snaha menit sama sebe (ego) je jen hrou kterou je mozne hrat i ve vice lidech, lec kazdy kdo tou hrou neni zasazen pozna ze je falesna (ze se rozchazi sebedomnely charakter od jednani). ja nemam rad velke kecy o charakteru, protoze ten se projevuje prave tim jednanim a ne mluvenim o nem. (tj. nemam nic proti pozitivnim charakterovym vlastnostem, vc. laskavosti, byt to tak mohlo vypadat)

SNOP - [16.10.15 12:42] •

KUATO - [16.10.15 12:17]: Ja bych se i ozval, kdyby tam nebyla pak ta formulace "Prace na vlastni zmene je svych charakterem vytrvala, jemna, elegantni, moudra...". Tedy, az bych si ten prispevek precetl, coz kdybys me neevokoval, by bylo nekdy behem vikendu.

BTW Ja jako chapu, ze flink, ktery akorat sedi u piva a kouka na hokej, neni asi uplne ucebnicovy mag, nicmene kdyz nad tim budes chvili uvazovat, tak pokud si pred sebe nepostavis nejakou viru ve Velky Cil Cloveka, Ktereho Je Treba Dosahnout (a neptejte se me proc je to treba, proste to tak je), tak se strasne blbe argumentuje, ze je takovy flink v necem horsi nez hornik nebo sochar.

KUATO - [16.10.15 12:17] •

LOCKI - [16.10.15 09:03]: kdybych ten posledni odstavec napsal ja, tak by mi to Snop hodil na hlavu, protoze rust prece nemuze byt spojen s vecma jako odpor a prace a namaha. protoze rust je zmena a zmena do flinka, ktery akorat sedi u piva a kouka na hokej taky nevyzaduje valneho usili, anobrz je zcela prirozena :o).

VELKY PRASE - [16.10.15 09:19] •

AFAR - [15.10.15 23:04]: myslim ze SKARAB-HOREB to vystihl s tim pristupem a motivy, tj. pokud motivem je hra vlastniho ega vysledkem bude jen hra ega a zadna skutecna zmena a je jedno jak hezky o tom ego umi povidat...

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [16.10.15 09:03] •

AFAR - [09.10.15 13:40]: Nevim, jestli na tohle existuje obecna odpoved. Pokud, hledal bych ji v tom, cim clovek doopravdy je. U jasneho vedomi, chapeme-li to "duchovne", jde o prirozeny stav cloveka. Tam nejde o zvnitrneni, ale o ohaleni toho, co je prekryto a omezeno. A ukazuje se, ze pri odkryvani tohoto prirozeneho stavu se clovek zaroven urovnava ve svych dusevnich kvalitach. Jinak dochazi k ruseni. V dosavadnim zivote jsem videl jen malo cest, kdy se lide skutecne menili a duchovne rostli. Pod tlakem osudu. Zpetnou vazdbou z okoli, nejsou-li to socialni idioti, kterych je kolem magie opravdu hodne zvysene procento. Vlastni praxi smerujici primarne a predevsim k tomu, co si dovolim nazvat osviceni.

Celkem hezky vystihujes, jak v zivem systemu nefunguji vazby priciny a nasledku uplne jednoduse a transparentne. Dodejme ale, ze to je i vec pohledu ve vymezenem case. Je vyzkouseno a vi se, cim clovek duchovne roste. Pres odlisnosti jsme pri odkladani "starych satu" hodne podobni. Je dobre usilovat smerem k prirozenosti, spocinuti vedomi a zaroven vyuzivat synergickych efektu z aktivniho rozvoje charakteru. Casto opovrhovany Bardon ma jednu ze stezejnich veci sve praxe prave ve vzajemne se podporujicich aktivitach telesnych, charakterovych a v praci s vedomim.

No a pak jde o to nenechat se odradit tim, ze setrvacnost na vsech urovnich proste klade odpor a zmeny se nedeji inzenyrskym tahanim za packy, jak by si nektere chore hlavy rady magii predstavovaly, ale transformaci ziveho zivym. Nekdy se odloupne veliky kus ruznych starych, prekazejicich zvyku a zustane hned za nami, jsme od nej nahle a da se rict trvale osvobozeni. Jindy je to jako kdyz se odsekava skala po malych kouscich. Dulezite je vrsit to, co je generacemi overeno na kazde urovni lidskeho byti jako osvobozujici/spasne a nic neocekavat. Ocekavani je totiz vesmes jen deformujicim cinitelem, ktery pouta k tomu, jak si z "nizsi" urovne predstavuji tu "vyssi". A to je temer vzdy samozrejme blbe. :-) Prace na vlastni zmene je svych charakterem vytrvala, jemna, elegantni, moudra...pak to funguje skoro kauzalne, ale nikdy to ve skutecnosti jednoduse kauzalni neni. Na to je tu hodne zivych zajmovych skupin na vsech stranach, ve vsech koutech cloveka, ktere zive reaguji. Na druhou stranu bych zase nerad vytvarel dojem prilisne slozitosti. Proste stredni cesta praxe ziveho v zivem.

AFAR - [15.10.15 23:04] •

SKARAB-HOREB - [12.10.15 20:41]: Ahoj. Jenomže ono k tomu "přepnutí" někdy dojde i přes to, že člověk má ty nejhorší motivy. Může se chovat laskavě z nejpodlejších důvodů, ale i přesto se vnitřní změna uděje a on se změní, aniž by to třeba původně sám zamýšlel. Připadá mi, že je to něco jako procitnutí, něco, co na něj při nějaké příležitosti, kdy je laskavý, natolik zapůsobí, že ho to změní. A nemusí to být nutně silný emocionální zážitek, spíše možná jen malé drobné uvědomění, které v člověku zarezonuje tak silně, že jeho celého to promění. Jenomže uvědomění čeho? Co to je, co člověka promění?

SKARAB-HOREB - [12.10.15 20:41] •

Ahoj
Pekna otazka, Afare
Proc, delam-li laskave skutky se nekdy posunu a jindy ne?
Podival bych se nejprv na motivy dotycneho...a skryte motivy za motivy...
Motivy jsou podcasti Pristupu...takze uplne cely muj Pristup, s jakym ony laskave ciny konam, by mel byt prohlednut a posouzen...neb staci absence nejake malickosti....a muzu se ulaskavovat....a prd
Uprimnost, zvidavost, vasen k vzestupu, uslechtilost, opravdovost, odvaha a velkorysost...atd atd...toto piluju...zlepsuju svuj Pristup...a Pristup pak zase zlepsuje me...je to sebepodporujici kruh a kdo prekona prvni obdobi, kdy se zdanlive nic nedeje..je prekvapen pozdeji exponencialnim narustem...
Uzij v dobrem
Hodne stesti a sily
petula
...x...

VELKY PRASE - [09.10.15 15:33] •

LOCKI - [09.10.15 15:17]: inu stale si pletes laskavost a aroganci.

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [09.10.15 15:17] •

VELKY PRASE - [09.10.15 09:30]: asi je Ti jasny, ze to cist nebudu, mozna ze i vis, ze to nepotrebuju, ale diky za snahu. :-) Cekam, ze az budes vedet, o cem se mluvi, prijdes s necim vlastnim k tematu. To si pak rad prectu.

Afar: odpovim po vikendu.

AFAR - [09.10.15 13:40] •

LOCKI - [08.10.15 13:43]: Je tedy možné zvnitřnit a oživit laskavost realizováním laskavosti (sám sebou)? A co třeba člověk, pro kterého není přirozeným stavem vědomý stav, ale přesto takové stavy někdy zažívá? Jenomže nakonec mu zbyde jen krásný zážitek, k proměně jeho jako celé bytosti nějak nedochází. Ano, všechny ty zážitky promění to, jak se vztahuje k celému světu, ale stav jasného vědomí se nestal jeho přirozeností. Někdy ke zvnitřnění nedochází a já nevím, proč, či spíš, jak to udělat, aby ke zvnitřnění došlo. Je to jako když člověk ve své podstatě laskavý není (není to jeho přirozený charakter), ale často se tak bude chovat, jenže i přesto někdy k tomu vzvnitřnění nedojde. Laskavým se tedy nestane. Proč projevy laskavosti někdy zůstanou pouhými projevy, ale jindy vedou ke zvnitřnění a proměně člověka?

KUATO - [09.10.15 11:02] •

VELKY PRASE - [09.10.15 09:30]: moc hezke poctenicko pred obedem :o). ta bytost za tim je mila a mekka jako plysovy medvidek. neco venusskeho ;o)?

VELKY PRASE - [09.10.15 09:30] •

LOCKI - [08.10.15 13:43]: a tady k tomu mas dalsi plky... http://cs.wikihow.com/Jak-b%C3%BDt-laskav%C3%BD ;-)

ABELES - [08.10.15 22:51] •

AFAR - [08.10.15 22:47]: OK, naše mozkové závity jsou zjevně nakrouceny odlišně :)

AFAR - [08.10.15 22:47] •

ABELES - [08.10.15 21:51]: Jenomže kdy Adam poznal Evu? Adam nepoznal Evu, dokud byl v blaženosti, v jednotě s Bohem, poznal ji až poté, co pojedl jablko a uvědomil si sám sebe, svou vlastní existenci. Tím se vydělil z celku a byl schopen rozlišit mezi sebou a okolním světem, který pak mohl poznat. Bez rozlišení není poznání.

ABELES - [08.10.15 21:51] •

AFAR - [08.10.15 20:12]: Jen taková asociace na rajský pár. „Adam pak poznal Evu ženu svou, kterážto počavši, porodila Kaina a řekla: Obdržela jsem muže na Hospodinu.“ Tohle poznání nebude o oddělení poznávajícího od poznávaného a naopak prosté vystupování uchopitelné jednotliviny z nerozlišitelného celku je zas na poznání, o jakém tu jde řeč, dost slabota. Pokud to poznání, a především poznání sebe sama, které tu na začátku někdo zmínil, samovolně nevede ke kultivaci, zdá se mi jeho kvalita poněkud pochybná. Z poznání by se mělo cosi nového rodit, a to, co by rád Locki, aby se rodilo, se i mně jeví jako nejpřípadnější potomek.

AFAR - [08.10.15 20:12] •

SNOP - [06.10.15 22:32]: Přesně tak, ani poznáním se úhel pohledu nemění, dokonce ani zažíváním Boha se nemění.

Krásný příklad. Jak jsi naznačil, zažíváním Boha nedochází k poznání. Adam a Eva v ráji také zažívali Boha, ale před snědením jablka nepoznali nic. Pokusila jsem se Boha poznat, když jsem ho zažívala, ale nešlo to a Slunce zašlo za mraky. Neměla jsem nic než tu mlhavou vzpomínku, ale právě díky ní jsem poznala. Poznala jsem, že Bůh je nepoznatelný.

A jak jsem to poznala? Myslím si, že jediný způsob, jak může dojít k poznání, je pomocí rozlišení (oddělení). Musím oddělit to, co poznávám, od zbytku světa. Nejčastěji odděluji sama sebe jakožto pozorovatele, od jevu, na který se dívám. Jenomže Boha nemohu takto oddělit. Nakonec jsem tedy došla k tomu, že Boha nemohu poznat, protože ho nemohu uchopit (oddělit sama od sebe), což odpovídá mé zkušenosti.

Toto je poznání, anebo se pletu? Co je tedy to poznání, když ne vytvoření představy, která odpovídá prožité zkušenosti?

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [08.10.15 13:43] •

Je spousta lidi, kteri maji svobodnou vuli, dost poznani a pritom nezmeni na svem charakteru za cely zivot prakticky nic. Nakonec vesmes proto, ze neumi (zamerne nepouzivam slovo nevedi) jak. Snahy o racionalizaci charakteru, jeho poznavani jsou sice dulezite, ale na samotne urovni charakterů dost neprakticke. V astralu se pracuje a funguje jinym zpusobem. Pokud se rozhodnu napr. rozvijet laskavost, jako charakterovou kvalitu, potrebuji, rekneme, uchopeni laskavosti. Pochopeni, poznani je samo o sobe sice nutne, ale nedostacujici. Laskavost neni realizovana pochopenim, ale druhem zvnitreni a oziveni, ktere je podstatne "hmatatelnejsiho" razu, nez ze vim, co je laskavost. To nestaci i kdyz chapu, ze je to dnes pro nekoho nazor nepopularni.

Kdyz rozvijim laskavost, je to sice na zaklade poznani, jako taknejak vsechno. Potrebuji k tomu vuli, nekdy i svobodnou. Ale uvadim do cinnosti jinou uroven sve bytosti. Pretvarim se ne v urovni poznani, rozumu, ale ani v urovni tela se nepretvarim. Co tedy delam, kdyz menim svuj charakter? Co modeluji? Odpovedi opet nemaji smysl v urovni racionalnich argumentu. Mozna je pro nekoho uspokojujici si vsechno kolem te laskavosti hezky pojmenovat, zapojmovat a mit pocit, ze kdyz to mam takhle obkreslene, tak tomu rozumim a staci to. Magicky korektni odpoved je realizovat laskavost (sam sebou). Uchopit ji primo, nepojmove a zacit modelovat, vnimat, tvorit, konat. Takhle si dovoluji na jednoduchem prikladu ukazat, jak magicky cinit v astralu, bezprostredne tvorit a pritom nemit za pojmem astral nejakou mysteriozne vzrusujici predstavu.

Laskavost je neco netelesneho, ale zaroven to neni myslenka, idea, nebo predstava laskavosti. Ty jsou proti zivoucimu laskavemu charakteru jen inspirativnimi, ale samy o sobe impotentnimi obrazy. Upozornuji, ze opet delim neco, co zije jen nerozdelene, vcelku. Tak jako cloveka na telo, dusi, ducha delime taky umele. Nevim ted ale, jak lepe poukazat na to signifikantni pro magii. Laskavost je z magickeho pohledu kvalita a vyjadreni astralni urovne. Primym konanim a modelovanim tehle urovne, ktere rikam uroven charakteru se magie specialne zabyva. Coz neznamena, ze se nezabyva i poznanim, vuli, svetem idei atd.

A v astralu se kona trochu jinak, nez ve hmote a trochu jinak, nez ve svete pojmu, ideji. Z obojiho to ma neco, ale snad na te laskavosti dobre vyvstalo, co je specificke. Cim se "hybe", pokud ma byt laskavost skutecna, pocititelna a vyjadrena kvalita.

VELKY PRASE - [08.10.15 06:41] •

PIRATEE - [08.10.15 06:28]: to je chybna analogie a chybne pojeti charakteru (u lidi).

PIRATEE - [08.10.15 06:37]: ja zrovna nic nehledam, ale dik.

PIRATEE - [08.10.15 06:37] •

Velky Prase:

At se dari najit co hledas!

PIRATEE - [08.10.15 06:31] •

Velky Prase:

motivace a svobodna vule nemaji dle meho nazoru v "charakteru" sve misto.

Zkusme tedy analogii z astrologie: narodi se clovek, je mu vtisknut charakter (rys, typ, temperament, natura, profil nebo jina synonyma)... a ten charakter se pak v case, miste atp., sobe vlastnim zpusobem projevuje resp. jevi se.

Jenom abysme si lepe porozumeli: snazime se definovat charakter anebo se snazime neco pojmenovat a slovo charakter je tomu nejblize?

VELKY PRASE - [08.10.15 04:23] •

PIRATEE - [06.10.15 04:26]: to zas mluvis o motivaci a svobodne vuli. ja nemam problem s charakterem u jednoduchych bytosti potazmo ani u vyssi bozstev (kde uz je to komplikovanejsi pac je slozeny), ale to je proto ze nemaji motivaci a svobodnou vuli jako maji lide, pusobi pouze v ramci sveho charakteru (byt treba komplexeniho), tohle u lidi neplati - jak jsem se snazil poukazat, diky svobodne vuli a motivaci muzeme prekrocit sve charakterove tendence tj. sami sebe (opet transcendence, byt jinym smerem) to "magicka" bytost nemuze.

tj. byt teoreticky muzu mit "snopovatost" tak u lidi to prakticky neni k nicemu, pac se tu potkavaji charakterove tendence, role, prostredi, motivace, svobodna vule..., proste u lidi (zpatlani toho viceslozkoveho modelu osobnosti do jednoho pojmu) je proste prilis komplexni na jakekoliv uchopeni a smyslupnou praci s tim.

SNOP - [07.10.15 22:48] •

KAKTUS - [07.10.15 22:13]: Taktez bud pozdraven!

KAKTUS - [07.10.15 22:13] •

Mám silné nutkání vás zde dnes pozdravit. Tak tedy vás všechny zdravím.

SNOP - [07.10.15 15:17] •

KUATO - [07.10.15 14:15]: Kdyby to byly ne veci bozske, ale treba hokej nebo pocitacova hra, tak tomu taky rekneme obet? Pokud ano, tak to chapu. Pokud ne, tak se mi moc nechce rikat tomu obet ani u toho bozskeho.

LOCKI (vulgo TheLayLama) - [07.10.15 14:58] •

Pratele, veda charakteru neni vycerpavajicim pokrytim magie. Tak jsem to nemyslel, takovou nevyvazenost ode me necekejte. Veci jsou spojene, prechody pozvolne. Vidim ve vede charakteru ovsem teziste magie. To, cim se lisi od jinych (spiritualnich) poznavacich disciplin. Klicovy pojem magie je astral. Co to je? Ryze duchovni skutecnost? Ne. Ryze substancialni, telesna skutecnost? Ne.

Dlouhodobe pozoruji, jak snadno se lide venuji telesnosti, nebo naopak ryzi spiritualite (ke ktere radim i poznavani, o kterem je rec zde). Onen spojovaci prvek (kdyz uz ciste pro ucely vysvetlovani delime, co funguje a zije pouze vcelku) je casto prehlizen. Cilene a primo se s nim nepracuje, protoze prece poznani meni charakter a taky treba prace s telem meni charakter. To je vsechno do znacne miry pravda, nerozporuji. Jen rikam, ze domenou, domovem magie je prave onen "stredni svet". Magie je napriklad i to "vzit na sebe nejakou podobu"...nebo onen charakter externalizovat a vázat na veci/mista mimo sebe a tim pusobit. Chce to samozrejme poznani, vhled, komplexnost, ale magie ma specialni zamereni primo na to, cemu rika astral.

Poznani pomaha, ale samo neni zarukou kultivace charakteru. Na to bychom mohli vzpomenout kazdy mnoho bytosti, ktere maji vysoke poznani a k nemu demonicky charakter. Koneckoncu netajime radu poznani pro nic jineho, nez aby se nestalo nastrojem lidi s nepripravenym charakterem. Bytost s dobrym charakterem pak nemusi mit dramaticke poznani a presto bude pozehnanim a bude zanechavat pusobivy magicky otisk.

KUATO - [07.10.15 14:15] •

SNOP - [07.10.15 13:05]: imho kdyz se mluvi o obeti, tak nemusi jit nutne o kravy a deti, ale i o nas cas, energii, misto v nas, podil v nasem zivote. pak uz Ti to zacne davat vetsi smysl?

SNOP - [07.10.15 13:05] •

KUATO - [07.10.15 12:54]: Clovek meho typu naopak zacne uvazovat, k cemu vlastne obet. Zda se, ze je to nejake ustaveni a ritualni perpetuovani hodnotoveho zebricku: pokud nejlepsi kusy, nebo dokonce lidi, tak proto, ze bohove jsou mnohem dulezitejsi nez lidi. Ale tento "dukaz vlastniho mista" je skoro prehnany, ne? Nebo mozna ne, kdyz si uvedomime, ze vetsina nabozenstvi je otropraktickych, tedy vyrustaji z ritualu, nikoli z dogmatu. Krestanstvi, coz je nase kulturni podhoubi at chceme nebo nechceme, je naopak ortodoxni, vyrusta [spise] z dogmatu. Tam, zda se mi, se nutnost obeti ztraci, nebot clovek by mel sve misto mit dane prave z dogmatu, z Viry, takze se ztraci nutnost vnejsiho [pravidelneho] dukazu.

KUATO - [07.10.15 12:54] •

ZUZANA_AA - [07.10.15 12:44]: myslim, ze ono mysterium obeti v poslednich stu letech obecne upadlo. pritom neni nezajimave dat tomu trochu prostoru pro zamysleni - obetovaly se prvorozeni a nejlepsi kusy ze stada. z pohledu hospodare je to absurdni - proc nejlepsi? druha jakost by se dala mnohem lepe v hlavicce zduvodnit. ale nejlepsi obetovat? to opravdu boli. tim vic v nasi dobe, kdy jsme zvykli vsechno "optimalizovat" a "setrit". potutelne se nabizi nezadana myslenka, zda ma vubec nejakou hodnotu obet, ktera nas neboli, kterou nepocitime, ve ktere neni otisk nasi krve, ktera nenese realne omezeni. mozna zde je klic k pochopeni pribehu, kdy haler stare chude stareny ma vetsi cenu nez mesec zlataku bohateho kupce.

ZUZANA_AA - [07.10.15 12:44] •

_COLIS - [29.09.15 21:45]: Myslím, že je to nějak tak jak píšeš. Oběti otevíraly cestu k bohům. Často byly budoucí oběti k tomuto účelu vychovávané, byl to jejich úkol a měly toto tabu.

FEANOR - [06.10.15 22:48] •

Dobrý večer, chtěl bych Vás požádat o kontakt na někoho, kdo před lety vystupoval na několika magických fórech pod jménem Vladimir Lázeňský. Pokud byste jej náhodou měli, pošlete mi jej prosím do zpráv.
S pozdravem F

SNOP - [06.10.15 22:32] •

AFAR - [06.10.15 21:20]: Takze ani s tim poznanim se ten uhel pohledu nemeni? A zpatky jsme u toho, co je tedy to poznani...

Jinak ano, dokazu si v extremnim pripade predstavit, ze bych ztratil i sam sebe. Ze bych ztratil i strukturu prirozenych cisel a takove veci. Rozhodne zazitek Boha - to se mi stalo uz tolikrat, ze bych to skoro ani nedopocital - proste Slunce zajde za mraky a zbude jenom vzpominka, s niz nejhorsi, co clovek muze udelat, je vystavit si ji ve vitrine jako Slunce samo. Neco zustane, ale nazyvat to poznanim? A jsme zpatky u toho, co je to to poznani ;-)

AFAR - [06.10.15 21:20] •

SNOP - [06.10.15 00:03], [06.10.15 00:17]: To máš rozhodně pravdu, snažím se definovat poznání pomocí ještě složitějších pojmů. Navíc s tou láskou je to problematické v tom, že se ve své podstatě nedá rozumově uchopit. Jedním z aspektů lásky je, že člověku otevírá oči a umožňuje mu uvidět svět, umožňuje mu všimnout si věcí, které dříve neviděl, a proto je naprosto zásadní pro poznání. Současně je nutné vytvořit představu o tom, co je to, na co se dívám, jaké to je či jak to funguje, která odpovídá tomu, co vidím. Tedy poznávat znamená vidět a utvářet představy, které odpovídají tomu, co vidím.

Tvá zkušenost ukazuje, že jakékoli poznání lze pozbýt? Pokud poznáš sám sebe, jak se v dalším okamžiku můžeš neznat? Pokud poznáš, že "to, co je nahoře, je jako to, co je dole", jak to později můžeš nevidět? Poznání je spjaté s osobní zkušeností, která člověka promění, pak už není cesty zpátky do nevědomosti.

Já si právě myslím, že ten úhel pohledu se nemění, pokud popocházím. Myslím si, že ten se nikdy nemění. Úhel pohledu si představuji jako nějaký obrazec či strukturu. Tento obrazec je nějak specifický a právě charakter tohoto obrazce určuje, jak vidím svět a do určité míry třeba také to, jakou mám osobnost. Každé dítě se rodí s nějakým obrazcem, proto z konkrétního dítěte nemůžeš uhníst cokoli bys chtěl.

PIRATEE - [06.10.15 04:26] •

Velky prase:

Ohledne charakteru mne napadlo nasledujici: lidsky charakter by mohl byt treba definovan jako stale se projevujici cinnosti ci slovy a nazory o jednom cili nebo k cili smerujici; anebo od nejakeho momentu k cili nasmerovany (a v tomto duchu jednajici).
Charakter pak v "magii" by vyse popsanemu odebral cas. Tedy jinac: jedna se tedy o charakter, ktery je pouze v danem okamziku a tedy postrada cas a ma tudiz stalou platnost :).
A pak napriklad kdyz clovek zazije neco skveleho nebo neprijemneho, tak je v nem v dany moment charakter vtisknut a ten bud zustane, posiluje se, nebo se z cloveka vytrati jeho "sila" vybitim (tedy zanikne).

ps: jak Te napadlo si dat nick Velky Prase? Ono, kdyz je to napsane velikymi psimeny a jeste s Y na konci, tak to vypada jako hooodne velky prase :) .)

SNOP - [06.10.15 00:17] •

AFAR - [05.10.15 23:16]: Odpovidas tim, ze zavadis nove entity. Rozum. Co to je? Laska. Co to je? Pravda. Co to je?
To neni pouhe kverulovani, touha po finalni definici definice. Mi jde o to, co to je poznani samo v sobe. Kdyz odpovidas odkazem na jine entity, mely by byt nejak zrejmejsi. Ale jsou? Nejsou naopak jeste slozitejsi a neznamejsi?
Odkazovani na subjektivitu nepomaha, protoze pak opravdu treba pro me to je ten charakter a pro tebe ne.... pak ten argument bude platit jen pro tebe... a cely svet se rozpadne.

Jinak je to strasne fajn tohle cist, ale bohuzel, zkusenost ukazuje, ze jakekoli poznani lze pozbyt. Jakekoli zasveceni lze pozbyt. Cokoli lze pozbyt. Nic neni tak me, aby mi to nemohlo byt vzato, snad krome me samotneho - ale to jsme zase u toho, co je to tedy to poznani.

SNOP - [06.10.15 00:03] •

AFAR - [05.10.15 23:45]: Mi nejde o to, zda uvidim to same, co ty, ale zda se ten uhel pohledu meni. Protoze pokud meni, tak tim popochazenim menim ten uhel pohledu, a tedy nakonec i sebe, pokud jsem definovan svym uhlem pohledu.

AFAR - [05.10.15 23:45] •

SNOP - [05.10.15 22:26]: Můžeš popocházet, jak jen chceš, ale i když se postavíš tam, kde stojím já, neuvidíš to, co vidím já. Úhel pohledu není v tom, kde stojíš či jak stojíš, ale v tom, kdo jsi. Tvá podstata je nečasová, což tedy ovšem nutně neznamená, že by byla neměnná. Ale jak vím, že je neměnná? Protože to jsem prostě já. Neumím na toto lépe odpovědět. Kdyby jsi změnil mou podstatu v nečasové sféře, možná by to bylo jiné od počátku času do konce času, ale už bych to nebyla já, byl by to někdo jiný.

VELKY PRASE - [05.10.15 23:17] •

SNOP - [05.10.15 22:56]: ok, mas jiny vyznam pojmu, nez ja povazuju za obvykle napr. http://rudolfkohoutek.blog.cz/0812/osobnost-a-charakter "Abeles (Noname, Locki...)" je proste nick/identifikator nejake individuality/bytosti.

AFAR - [05.10.15 23:16] •

SNOP - [05.10.15 22:23]: Poznání je láska ke světu uchopená rozumem. Láska člověku otevírá celý svět, aby ho mohl nahlédnout, a rozum mu umožňuje, aby si tento svět mohl uvědomit a pochopit ho.

Kdo má poznání toho, co je poznání? A kdo má poznání toho, co je pravda? Já se dívám na celý svět i na to, co je pravda, i na to, co je poznání, skrze sama sebe. Neumím říct, co je poznání pro Tebe, mohu říct, čím je poznání pro mě. Já mohu něco poznat a sdělit Ti to, ale Ty třeba nebudeš souhlasit. Kdo má pravdu? Máme ji oba dva, protože z úhlu pohledu každého z nás to tak prostě je. Zároveň pravdu ale nemá ani jeden z nás, neboť ani jeden z nás nemůže nahlížet skutečnost takovou, jaká je, v její celistvosti. Přesto přezevšechno se potkáváme v jednom bodě. Můj "vzor razidla" je jiný než Tvůj, ale všechny vzory jsou tvořeny jistým řádem, a právě ten je pro nás společný. A právě to je důvod, proč si můžeme porozumět.

Poznání není jako vdechnutí plynu, neboť ten můžeš opět vydechnout. Jakmile jednou poznáš a víš, již víš navždy. Poznání je uvědomělý prožitek světa, který jakmile zažiješ, působí v Tobě navždy. Prožitek Boha se nikdy nevytratí. Říct, že ten, kdo nadechne víc plynu, má víc poznání, nelze. Poznání není pouhá zkušenost, ale především uvědomění v tom prožitku. Pojmout poznání tedy znamená uvědoměle zažít. Ten filtr, který tu je, je ta individualita. Prožívám Boha skrze sama sebe, nikoli Boha samotného.

Poznání a charakter není to samé, charakter je něco, co se odvíjí od poznání a zároveň podmiňuje to, co jsem schopna poznat. Zkrátka jen určitý charakter je schopen pojmout jistou hloubku poznání a zároveň hlubší poznání kultivuje charakter. Není to jednosměrné ovlivnění, ale oboustranné, přesto to ale není to samé.

SNOP - [05.10.15 22:56] •

VELKY PRASE - [05.10.15 22:52]: Ja s dovolenim nic nemicham, ja to slovo pouzivam stale stejne a stale pro totez. Tedy pro SNOPovitost, abych tak zopakoval.

VELKY PRASE - [05.10.15 22:52] •

SNOP - [05.10.15 22:19]: motame identitu s charakterem, rolemi a situacemi - tyhle 3 veci maji vliv na ten otisk co ten "charakter" zpusobi. pro me je to otazka filozoficka, meho pohledu na svet, ja vnimam charakter jako omezeni (vuci svetu) a pro me je smysluplnejsi ho prekrocit ci prekracovat (uplne to nejde, pac to mame zadratovany v mozku) misto snahy ho nejak upravovat (nad miru) to uz jej spis poznat (ono "poznej sam sebe") - coz mi umoznuje jej prekrocit (v tom uvedomeni jaky jsem). tzn. davam prednost tomu poznani/POZNANI jak ty veci funguji, jaky maji smysl, co prinasi uzitek a co ne, a snazim se jednat i navzdory svemu charakteru pokud to povazuju za uzitecne, tj. soucati meho charakteru je spis prekracovani sebe sama pro smysl nez ty konkretni prekroceni, ty jsou individualni a nejsou charakteristicke (typicke, opakovane) pro me.

SNOP - [05.10.15 22:26] •

AFAR - [05.10.15 22:20]: A jak vis, ze toto je nemenne? Uhel pohledu muzu zmenit tim, ze popojdu. Cim je dana ta identita, ze reknu, ze popojiti uhel pohledu nemeni? Mnou? Kdo jsem ja? A je v tom, kdo jsem ja, i to, jak budu popochazet?
BTW Co je to ten "svet, jaky doopravdy je"?

SNOP - [05.10.15 22:23] •

AFAR - [05.10.15 22:13]: Ale co je to to "poznani"? Casto se o tom mluvi, ale kdo ma poznani toho, co je to poznani? Kdo ma aspon nejaky temny pojem?
Neni to tak, ze poznani a charakter je to same, nikoli neco oddeleneho a spojeneho podminecne (charakter muze pojmout poznani, ale zjevne tedy taky nemusi)? Co presne znamena "pojmout poznani"? Je to neco jako vdechnuti plynu? A kdo nadechne vic plynu, ten ma vic poznani? Nebo jako filtr? Ze vdechujeme, ale kdo ma dobry filtr, vdechuje jenom molekuly poznani, zatimco jiny treba i vzduch?

AFAR - [05.10.15 22:20] •

SNOP - [03.10.15 23:42, dotazy], SNOP - [04.10.15 11:29]: Jenomže co člověk může urobit a co ne? Rozhodně může tvořit svůj charakter, své názory, ovšem je tu něco, co urobit nemůže, a to je jeho podstata, jeho individualita. Individualita je v zásadě ten "vzor razidla", "specifický pohled na svět", který je vlastní pouze jemu a který nikdy změnit nemůže. Lze ho jen poznat. Mohu změnit to, co si o světě myslím či kolik toho o něm vím, ale nemohu změnit ten úhel pohledu, kterým se na něj dívám. Má schopnost přijmout a obsáhnout pravdu se s časem mění, s čímž se mění také můj charakter, ovšem ten "vzor razidla" se nemění. Proto nikdy neuvidím svět takový, jaký opravdu je, ale pouze svýma vlastníma očima.

SNOP - [05.10.15 22:19] •

VELKY PRASE - [05.10.15 21:49]: No vidis, presto si trvam na svem. Spis, kdyz uz neco, jsem ho naopak vyznamove omezil. Je to ta nejhlubsi svojskost, ktera ridi jakakoli rozhodnuti. Coz neni nic generickeho, ani by byt nemelo. Je to nakonec i to, co je invokovano, kdyz si rekneme - jo, Abeles (Noname, Locki...). Proto nazev "charakter", protoze je to nakonec Prave Jmeno (pocitovy sem, rekl by Jozo).

AFAR - [05.10.15 22:13] •

Locki - [02.10.15 10:03, dotazy]: Ale co je tím, co proměňuje charakter? Je to právě poznání, ať již sebe sama či řádu světa. Pokud nepoznáš, Tvá duše nemůže vykrystalizovat. Poznání není jen nějaká etapa, jako v případě vůle. Poznání, to je to, po čem člověk vždycky toužil a vždycky bude. Charakter je proměnný, člověk může být kultivovaný a pak se proměnit v barbara, ovšem pokud člověk jednou pozná, již navždy ví. Poznání toho, co je absolutní a neměnné, vede, jak zmínil Kuato, ke spáse, nikoli vrtkavý charakter. Magie je pro mě cesta poznání, a to, že se při ní proměňuje charakter, je pouze proto, že jen určitý charakter je schopen pojmout hlubší poznání.

VELKY PRASE - [05.10.15 21:49] •

SNOP - [05.10.15 21:36]: v tom ze ty jsi ten charakter vyznamove zvelicil (proto jsem to oznacil za extremni pristup - ten smysl magie v budovani charakteru), pro me hraje vliv i prostredi/situace kde se ten charakter projevuje, i ta nejen herecka ale zivotni/"spolecenska" role v ktere do ni vstupujes (priklad toho vojaka). tj. charakter vidim spis jako soubor obecnejsich tendenci ktere se projevuji v kontextu a tudiz nestejne/ruzdne, tj. neni to nejake unikatni/staticke razidlo, ale dynamicky projev charakteru v kontextu.

SNOP - [05.10.15 21:36] •

VELKY PRASE - [05.10.15 20:18]: a bavíme se o něčem jiném než o tom slovu? Když se nenecháš zmást tím slovem, v čem se lišíme?

VELKY PRASE - [05.10.15 20:18] •

SNOP - [05.10.15 20:16]: ty mi nerozumis, jeho charakteristicky otisk v jeho beznem zivote, jedna role, druha role, treti role a jejich otisky... pokazde jine, uz to neni charakteristicke, neni to charakter jeho sameho, ale jeho (byt unikatni) interpretace charakteru te postavy.

SNOP - [05.10.15 20:16] •

VELKY PRASE - [05.10.15 20:05]: Ale je, vsechno to dela svym vlastnim zpusobem. Jako zadni dva lide nezahraji stejnou skladbu stejne.

VELKY PRASE - [05.10.15 20:05] •

SNOP - [05.10.15 20:00]: potom nechapu tvoje pojeti vlastniho charakteru, kdyz se ten herec v ramci role jinak otiskuje na jevisti a jinak v beznem zivote. tj. tento charakter jiz neni pro nej charakteristicky.

SNOP - [05.10.15 20:00] •

VELKY PRASE - [05.10.15 19:59]: Aha, z neherce herec... no jasne, ze je. Jiny herec hraje tu samou roli jinak.

SNOP - [05.10.15 19:59] •

VELKY PRASE - [05.10.15 19:58]: Ten priklad moc dobre nechapu, uz je hodne odtazity... pusobi na divaky jinak nez smesne?

VELKY PRASE - [05.10.15 19:59] •

SNOP - [05.10.15 19:55]: dobre jinak, herec hraje v divadle charakterni roli a pusobi na okoli, je to jeho vlastni charakter ?

SNOP - [05.10.15 19:55] •

VELKY PRASE - [05.10.15 19:47]: Jasne, ze je. jini lide by treba nenarukovali, dalsi by proste nestrileli a radsi by byli sami zastreleni, akci je neurekom.

VELKY PRASE - [05.10.15 19:47] •

ABELES - [05.10.15 18:29]: dobre, priklad: zacne valka, narukujes a zabijis ty v jinych "kosilych" nez mas ty, predtim jsi to nedelal, potom to delat nebudes - je to tvuj charakter resp. jeho projev ?

ABELES - [05.10.15 18:29] •

VELKY PRASE - [05.10.15 18:16]: A právě tomu, že v oněch situacích sáhneš po těchto věcech a ne po jiných jsi tím, kým jsi. To je tvůj charakter, jak by možná řekl SNOP. Alespoň nakolik jsem to pochopil.

VELKY PRASE - [05.10.15 18:16] •

SNOP - [05.10.15 17:46]: problem je ze ani to ne, obcas jsem delal/delam veci ktere svym charakterem byli/jsou mimo muj charakter (tj. jak bych se chtel projevovat do sveta), proste protoze to bylo nutne udelat (z obecneho nahledu smyslu, muj charakter prekracujici).

SNOP - [05.10.15 17:46] •

VELKY PRASE - [05.10.15 16:26]: To je úskalí slov. To, čemu říkám charakter, je to, podle čeho si vybíráš to, čemu říkáš charakter ty.

VELKY PRASE - [05.10.15 16:26] •

SNOP - [05.10.15 15:24]: nejde o zcela tam, ale o tu interakci, jak ja chapu esoteriku (jeden z moznych vykladu) tak je to prave o tom presahu k tomu nahore, tj. jak magii, mystiku, tantriku... rozdil mezi mystikou a magii je imho v tom ze u mystiky je ta interakce jen pasivne zhora dolu, kdezto magie se snazi pusobit aktivne pres to nahore. navic to cim v magii pusobis (magicky, ne mezilidsky) neni tvuj vlastni charakter, ale charakter co dynamicky volis podle te operace kterou delas - tzn. cely mi to prijde pochybny.

SNOP - [05.10.15 15:24] •

VELKY PRASE - [05.10.15 02:13]: Ja vim, ze to bude znit jako zbytecne skatulkovani, ale ty veci, ktere jsou zcela "tam", patri spise do mystiky, nez do magie. Magie - kdyz si udelas resersi klasickych textu - je opravdu spise "veda a umeni" o tom, jak pusobit do sveta, tedy o tom charakteru...
To neni popirani dulezitosti, jenom vymezeni abych tak rekl profese.

VELKY PRASE - [05.10.15 02:13] •

SNOP - [04.10.15 11:29]: ja s tebou celkem souhlasim, a prave proto pro me neni magie (a obecne esoterni zalezitozsti) o charakteru (tedy ne o nem samotnem), ale o tom poznani s jehoz rozvojem se meni i ten charakter (ale to je spis nezbytny vedlejsi efekt nez cil). pro me je dulezitejsi (a celkem zasadni) ten presah nahoru k tomu absolutnimu potencialu kvalit a dani mu prostoru k manifestaci (tj. ta transcendence) nez ta hra s charakterem jen dole (se vsemi problemy co to prinasi), ono prave to prekroceni sebe sama smerem nahoru (a ne jen k okoli at uz ho vybiras sebelepe) je zpusob jak se z techto problemu (s tim charakterm co i sam popisujes) dole vybabrat.

SNOP - [04.10.15 11:29] •

z dotazu: VELKY PRASE - [04.10.15 01:41]: ovsem ten otisk nebude pokazde jiny kvuliva razidlu, ale kvuliva schopnosti prijimajiciho prijmout, a co presne prijmout, z toho razidla. Lidskost se do psa orazi hure nez do cloveka, ackoli taky orazi. Kazdopadne prave proto je to potreba taky spojit s tim, co jsem psal ja, tedy, ze magie je spise o tom, vedet kdy a jak: vedet, jak se jednotlive kvality-charaktery projevi v konkretni situaci.

Co se tyce sebeiluze, to vubec nerozebiram, protoze je to strasne tezka vec. Ano, je potreba mit zvnejsnene kontrolni mechanismy. Kazdopadne ono to uz ani neni dobre definovane. Pokud polovina lidi si mysli, ze jsi modry, a druha, ze jsi zluty, jaky jsi? A co si mas o sobe myslet? Mnozi to resi tak, ze reknou, ze na tom, co si mysli ostatni, nesejde. Proste jsou zeleni. Jenomze je zjevne, ze kdyz me nikdo jako zeleneho nevidi, tak nejak selhavam minimalne v projevovani zelenosti. Ale co kdyz si myslim, ze jsem modry? Mohu zanedbat tu polovinu, co me vidi jako zluteho? Zalezi na mnozstvi? Zalezi na nejakych kvalitach tech lidi (ktere samozrejme posuzuji zase ja, ha!)?

Ja to resim tak, ze si o sobe nedelam predstavy, jaky jsem. Coz neznamena, ze na sobe nepracuji ve smyslu tvorby toho charakteru, jenom si proste uvedomuji, ze nemam pristup k tomu, co za charakter vznika. Vim, kdo jsem, co muzu a co chci, ale nevim, jaky jsem. To posoudi jini, pokud je to bude bavit. Ne, ze bych si z jejich posouzeni neco moc delal, na druhou stranu, komunikace neni nic inertniho, takze maji moznost to, jaky jsem a kudy jdu, efektivne zmenit, pokud jim za to budu stat (treba proto, ze me maji radi, stejne jako bych to pro nektere lidi udelal i ja, kdybych si myslel, ze jdou do prdele).

VELKY PRASE - [02.10.15 15:45] •

z dotazu: LOCKI - [02.10.15 10:03]: s tim charakterem to myslim beres moc jednostrane az extremne, jak ja chapu charakter u lidskych bytosti (kdyz uz jsme u tech magu) tak to ma dve slozky, tu dole (relativni) ktera je hodne blizka osobnostnim rysum jak to vidi psychologie, a tu nahore (absolutni) ktera je potencialem a vpodstate stejna pro vsechny bytosti (byt individulani vnimani skrz ten filtr charakteru dole). ten charakter dole je souhra tendenci a prostredi a v urcitem veku se stabilizuje a uz se prilis nemeni, to co se meni ci menit muze je urcite sebepoznani skrz zivotni zkusenosti (pokud neschazi sebereflexe), ktere ohladi urcite hrany (extremy) ci dorozvine ty mene rozvinute slozky, lec ten charakter jako takovy se nezmeni nijak zasadne, spis zjemni a vyrovna (nepocitam poskozeni mozku, atd.). me prijde smysluplnejsi ten koncept POZNANI, kde je pritomna ona transcendence a to skrz to poznani toho nahore (tj. toho absolutniho potencialu) a jeho promitnuti (a promitani) do toho zivota dole, coz ten projev i dole zmeni i bez nejake uplne zmeny toho charakteru dole (ta je mozna jen omezene, mozek uz nevymenis). dokonce bych onu hru s charakterem prirkl spis alchymii nez magii.

_COLIS - [29.09.15 21:45] •

V neděli jsem si udělal výlet do pravěku do Moravského krasu. Zaujal mě popis halštatského obřadu na Býčí skále, kde bylo nalezeno cca 40 koster ženských těl, kterým byly useknuté končetiny a hlava.

Jaký mělo vůbec význam, že rituály starých kultur byly takhle kruté a oběti zvířecí nebo lidské k rituálu neodmyslitelně patřily?

Jeden důvod mi přijde docela logickej, nadhodil ho včera kámoš u piva - taková krutá scenerie jistě přitáhne pozornost všech účastněných, takže do rituálu je vloženo mnohem víc energie a má tak mnohem lepší výsledky (déšť, úroda...). Lidé v primitivnějších kulturách asi neřešili tvůrčí sílu záměru a podobně, takže se tohle byl praktický nástroj k práci s pozorností skupiny. Dneska již v podstatě zbytečný.

napadá vás jiný důvod?

Položky 1362-1461 z 36901 nalezených.

Na stránku zobrazit: 5102050100

Vyhledat: